Chile » Sekce zemí a regionů

Kurátor:	María Teresa Lobos Rubilar
Designer / Architekt výstavy:	María Teresa Lobos Rubilar
Instituce:	DIRAC, MINREL of Government of Chile, University of Chile

Divácký paradox. Podnebí / atmosféra a scénický design

V chilském divadle jsme koncept atmosféry převzali z tradičního chilského designu a v určitém smyslu jej stále používáme. Jde o mnohoznačný termín, který různými způsoby rezonuje v oblasti scénického designu: je spojen s realistickým pojetím divadelního osvětlení (které jsme přejali prostřednictvím osvětlovací metody MacCandless) a navíc nám umožňuje vstoupit do kritické reflexe na místě diváka. Tento problém syntetizoval Jacques Rancière (2010) ve své knize The Emancipated Spectator z divadelních představení Brechta a Artauda.

Současná scéna staví diváka před paradox, neboť jej nutí, aby si zvolil svůj vztah ke scéně: může sledovat scénické dění z odstupu, jako když sleduje interpretaci nebo představení, nebo se může stát jeho součástí, ponořit se do dané události a podílet se tak na atmosféře. První z nich zaujímá kritickou perspektivu, druhý usiluje o ponoření do díla.

Pojetí atmosféry a „ponoření se“ je velmi blízké realistickému paradigmatu a vztahuje se tedy k emočnímu vlivu na diváka. Spolupodílí se na divákově reflexi. Ten se musí rozhodnout, jaký vztah zaujme k dílu odehrávajícímu se před jeho očima: „ponoří se“ do něj, nebo je bude pozorovat. Na cestě prostorem je divák nucen svou perspektivu neustále měnit. Koncept „ponoření se“ představuje specifický způsob, jímž se divák podílí na atmosféře, protože atmosféra / podnebí nejsou pozorovány zdaleka, ale zkoumány a křižovány. Návrh prostorového řešení pojímá podnebí jako ponořující (kritický) zážitek v atmosférách za různých teplot, světelných / barevných podmínek a dramatických prostředí z celé řady uměleckých představení v Chile. Při prohlížení místnosti lze z prostoru vycítit různé scénické / zeměpisné teploty.