PQ 2015

Novinky

Pražské Quadriennale scénogravie a divadelního prostoru Zpět na hlavní stranu Služby PQ 2015
PQ E-Scenography PQ Logo

Zpět

1971 » Polsko » Scénická a kostýmní tvorba

Kurátor:Zenobiusz Strzelecki
Autoři tématu:Zenobiusz Strzelecki

POLSKO

Scénografové, které představujeme na Pražském quadriennale 1971, náležejí ke střední generaci; svou výtvarnou a divadelní činnost zahájili po roce 1955, po roce „tání". Dnes jsou považováni za mistry svého oboru. A přesto se snaží pomocí velkých forem, dramatického smyslu barev, metaforického využití struktury materiálu právě tak, jako pomocí výtvarné interpretace problémů dramatu najít nové výrazové prostředky, které vyplývají Z uspořádání prostoru. Toto hledání je společné všem těmto umělcům, kteří se nicméně od sebe liší — což způsobuje bohatost polské scénografie. Józef Szajna vždy znovu a znovu vytváří onen tragický svět, který poznal v Osvětimi — svět zmučený a rozervaný. Je scénografem. který brutálním způsobem zasahuje do dramatického díla a hry herců. Unaven prací s režiséry, kteří imitují život, stal se sám režisérem; v jeho představeních je herec, pohyb a světlo stejně tak výtvarným, jako dramatickým prvkem. Jméno Wojciecha Krakowského zde spojujeme se jménem básníka Tadeusze Róžewicze, autora hry, kterou uvádíme v naší expozici. Oba hovoří týmž současným jazykem, jazykem předmětů, které našli v popartu a neofigurativismu..., právě tak jako jazykem naší doby, poezie a filosofie času, v němž jsou pláže pokryty neřádstvem, v němž mladé ženy jsou lesbičankami a staré dámy... vysedávají děti. Je to představení, které znepokojuje obecenstvo — překračujíc rampu Kukátkového jeviště. K téže generaci a k téže škole patří i Kazimierz Wisniak. V poslední době zvyšuje ve svých dílech, koncipovaných podle surrealistických principů, počet autentických prvků, vytvářeje tak surnaturalistické výpravy, dekorace i kostýmy. Východiskem jevištních návrhů J. Skaržynského jsou jeho surrealistické knižní ilustrace, dokonalost kresby, záliba pro detail, který vytváří irreálnou, ale současně poetickou atmosféru; rekvizity se stávají jednajícími subjekty, zalidňují scénu a vstupují do akce jako na obrazech velkého Bosche. Jméno Ewy Starowieyské, Zofie Pietrusinské a Krystyny Zachwatowicz má dobrý zvuk i v zahraničí. Jejich jevištní výpravy a kostýmy jsou rafinované v barvách i provedení; vyznačují se důvtipnou jemností detailů, které může dosáhnout jen žena, ale i mužnou silou v syntéze výtvarného pojetí. Zdá se, že na Západě módní vlna vynesla na svůj vrcholek Krzysztofa Pankiewicze, kreslíře velkého nadání, obdařeného uměleckou imaginací i ironickou inteligencí. Umí být poetický, ale také satirický a stejně tak perverzní; omračuje „měšťáky", současně však šokuje i avantgardu; témata hledá ve velkých podívaných, ale také v experimetálních hrách, v přepychových divadlech i na chudých scénách studentských skupin. Leokadia Serafinowiez a Jan Berdyszak jsou zástupci loutkového divadla, tedy divadla s konstruovanými postavami. Dávají svým. malým pohyblivým kompozicím obrovskou sílu, s jakou se jen ve výjimečných případech setkáváme i ve velkých představeních činoherních divadel; a především jejich scény jsou prosyceny poezií, bez jakéhokoliv opičení se po živote. Konečně je tu Jerzy Gurawski, spolupracovník Jerzy Grotowského, scénograf-architekt Divadla Laboratoře, známý v zahraničí. Jemu je co děkovat za onu naprostou jednotu prostoru, za onen smysl pro pravdivost, kterou vytváří environnement Vytrvalého prince nebo Fausta; je tvůrcem atmosféry, připravuje diváka, aby se podílel na těchto rituálních podívaných.


Vystavující umělci / ateliéry

[zobrazit vše | skrýt vše]
  • Wojciech Krakowski
  • Józef Szajna
  • Kazimierz Wisniak
  • Jan Berdyszak
  • Jerzy Gurawski
  • Krzysztof Pankiewicz
  • Leokadia Serafinowicz
  • Lidia
    Jerzy Skarzynska
    Skarzynski
  • Ewa Starowieyska
cz / en