1971 » Uruguay » Scénická a kostýmní tvorba

URUGUAY

Zatím co celý výtvarný projev procházel stádiem, které bychom mohli označit jako renesanci, uruguayští scénografové stagnovali a v nejlepším případě podléhali vlivům expresionismu a umělé stylizace. Toto opožďování šlo ruku v ruce s opožďováním celého uruguayského divadla. S asimilací nově se hlásících forem a metod, které téměř všude již útočily na divadelní řemeslo, museli čekat až do chvíle, kdy vlny experimentování zasáhly domácí divadelní činnost. Teprve potom se tyto podněty odrazily i ve scénografii. Tvůrčí generace, která vrátila scéně její skutečnou funkci, byla zatím dosud početně slabá — úroveň jejího talentu však již zaručovala jistý pokrok. Nejpodstatněji v tomto smyslu působila na uruguayské divadlo skupina vytvořená Jorgem Carrozzinem a Carmen Prieto. Carrozzino-Prieto pracovali velmi intenzívně: během jedné sezóny realizovali půl tuctu závažných inscenací. Pro polemické dílo národního autora H. Conterise Vražda Malcolma X., uvedené divadlem I. T. El Galpón, postavili na jevišti komolé, kupředu se pohybující kubusy namířené svým břitem, připomínajícím příď lodi, do hlediště; novou odvážnou verzi Hamleta doprovodili systémem lehce prohnutých bílých panelů, na nichž rozehráli stínohru diapozitivů; kompozice sklopných ploch, odvozených z neoplasticismu, nově rytmizovala proud Černé opery; hru dvojníků v Genetových Služkách obklopili kovovým polokruhem jako deformujícím zrcadlem; na scéně Žebrácké opery rozmístili několik obrovitých pojízdných platforem, aby jimi uvedli do pohybu proměnlivou tvář satiry a jejích songů. Kromě nových optických zážitků, které, jak se zdá, podporují jejich práci, má dvojice Carrozzino-Prieto ještě jednu zásluhu: hluboký ponor do myšlenkové oblasti každé hry, v jejímž kontextu scéna funguje jako odraz dramatického napětí.

Vystavující umělci / ateliéry

• Jorge Carrozzino

* 1931, Montevideo
Další údaje: Malíř, grafik, průmyslový výtvarník, architekt, scénograf. Studoval na fakultě architektury v Montevideu a na Instituto ďArte ve Florencii. V r. 1957, 1958, 1959, 1960 obdržel cenu Národního salónu a Městského salónu za své malířská díla, r. 1961 první a druhou cenu v Soutěži nástěnných maleb ministerstva veřejných prací, r. 1964 Cenu J.M. Blanese za plakáty a kresby. Reprezentoval Uruguay na Biennale v Sao Paulu, na výstavě Malířství Latinské Ameriky /Codex/ v Buenos Aires; zúčastnil se kolektivních výstav soudobého umění v Uruguayi i v zahraničí. Jeho díla jsou ve sbírkách a v muzeích ve Spojených státech, Itálii, Švýcarsku, Francii, Tunisku a Uruguayi. Od r. 1965 se datuje jeho spolupráce s Carmen Prieto v oblasti jevištního výtvarnictví. Jorge Carrozzino a Carmen Prieto byli navrženi jako kandidáti na cenu Sdružení divadelních kritiků /Asociación Critica Teatral/ v roce 1968, 1969, 1971. Cena Florencie jim byla udělena v r. 1970 a 1972 za scénografické a kostýmní návrhy. Zúčastnili se PQ 1971, kde se jim dostalo čestného uznání; r. 1972 byli pozváni francouzskou vládou s možností pokračovat ve své experimentální činnosti v Centre Universitaire International de Formation Dramatique v Nancy; v r. 1973 obeslali IX. Světový divadelní festival v Nancy Hlasem přemožených. Zúčastnili se též Pražského quadriennale 1975. Info z dalšího katalogu: Za svá malířská díla získal v letech 1957, 1958, 1959 a 1960 cenu Národního salónu a Městského salónu v Montevideu; za textilní návrhy mu byla udělena první cena r. 1958; první a druhou cenu získal v Soutěži nástěnného malířství, vypsané ministerstvem veřejných prací (1961); roku 1946 obdržel Cenu J. M. Blanese za kresby a malířství; zúčastnil se společných expozic současného výtvarného umění v Uruguayi i v zahraničí: IV. Biennale v Sao Paulu, Nueva Pintura (I. G. E. — Montevideo), Pintura Latinoamericana (Codex-Buenos-Aires). Jeho díla jsou v soukromých sbírkách i muzeích ve Spojených státech, Švýcarsku, Itálii, Francii, Tunisu a Uruguayi. V současné době je ředitelem grafické sekce Publikačního departmentu uruguayské rady pro základní výchovu. Jeho scénografická činnost se datuje od r. 1965, kdy vytvořil s Carmen Prieto tvůrčí skupinu. Realizovali jevištní návrhy pro Institutión Teatral El Galpón — skupinu, k níž náleží — pro Městské divadlo v Montevideu (T. C. M.), pro Teatro Uno, pro Teatro Italiano en America Latina (T. I. A. L.J. Jorge Carrozzino a Carmen Prieto byli vybráni mezi kandidáty výroční ceny Svazu divadelních kritiků (Asociación de la Crética Teatral) v letech 1968 a 1969. Dvojice Carrozzino — Prieto právě získala cenu Svazu divadelních kritiků za nejlepší jevištní výpravu v roce 1970, za ztvárnění Služek od Jeana Genêta.

Obrázky z katalogu





• Carmen Prieto

Další údaje: Architektka, profesorka výtvarného umění a dějin umění na střední škole a v učitelském ústavu, scénografka, narozená v departementu Cerro Largo, Uruguay. Malířství studovala v ateliéru Torres-Garcia v letech 1956-1957; spolupracovala jako členka ateliéru keramiky D. Quintela /1962-1965/; od r. 1961 do r. 1964 působila jako asistentka katedry teorie architektury a v letech 1965-1966 jako technická asistentka Ústavu kresby. Její vstupní prací v oblasti scénické a kostýmní tvorby byly návrhy pro Anouilhovu hru Orchestr, uvedenou divadlem El Galpón. Od r. 1965 je členkou skupiny Carrozzino-Prieto, pracující pro divadlo El Galpón, pro Městské divadlo v Montevideu /T.C.M./, pro skupiny Teatro Uno, Divadelní klub, pro Italské divadlo Latinské Ameriky /T.I.A.L./ a pro Divadlo francouzského spolku. Skupina Carrozzino-Prieto byla navržena jako kandidát ceny Sdružení divadelních kritiků za nejlepší scénografické ztvárnění her Lope de Vegy, P. Weisse, B. Brechta, J. Geneta, E. Albeeho, M. Gorkého a W. Shakespeara. Jejich experimentální činnost v oblasti scénického prostoru a nových audiovizuálních technik vyústilo v realizaci 73 dnů. V r. 1972 přicházejí do Francie jako stipendisté Světového divadelního festivalu v Nancy, kde vedou ateliér jevištního výtvarnictví. Pro IX. Světový divadelní festival v Nancy realizovali v r. 1973 Hlas přemožených. Zúčastnili se též Pražského quadriennale 1975.