2015 » Finsko » Sekce zemí a regionů

Kurátor:	Maiju Loukola Timo Heinonen
Autoři tématu:	Maiju Loukola, Timo Heinonen
Designer / Architekt výstavy:	Johanna Hyrkäs
Instituce:	Independent artists-researchers-curators

METEOROLOGICKÁ STANICE. inscenace zvuku

Expozice zkoumá neprobádané oblasti a okolnosti zvukových performancí.

Meteorologická stanice je výstava performativního zvuku a zvukového umění, která ke zvuku přistupuje jako k prostorovému, časovému, mnohasmyslovému a transformačnímu činiteli, který tvoří a aktivuje prostor.

Z témat PQ'15 (Hudba Počasí Politika) jsme si vybrali „Počasí“ jako výchozí bod naší zvukové výstavy.

Zvuk je performativní a prostorový element, který je stejně jako počasí nepředvídatelný, nezkrotný, nečekaně proměnlivý, účinný hybatel a zasáhne nás až do morku kostí. Výstava zkoumá roli zvuku jako scénografického faktoru v performativních uměních různými způsoby a pomocí různých smyslů.

Meteorologická stanice se rozkládá na dvou místech: ve výstavním prostoru A4 v Colloredo-Mansfeldském paláci a ve veřejném prostoru na Ovocném trhu na pražském Starém Městě.

Meteorologická stanice představuje čtyři umělecká díla: dvě instalace a dvě dokumentace.

Instalace I
Zvuk hudby (v krabici), Colloredo-Mansfeldský palác a Uhelný trh, autoři: Kasperi Laine, Jani-Matti Salo, Ville Seppänen, Heidi Soidinsalo

Instalace o dvou částech: jednou je výstava opotřebovaných nástrojů v Colloredo-Mansfeldském paláci a druhou je koncertní prostor ve veřejném prostranství tvořený nákladním kontejnerem na Ovocném trhu

Kontejner bude obsahovat hudebníky a zvukové umělce, kteří stvoří novou hudbu určenou přímo pro dané místo a pro nástroje, které značně a nepředvídatelně pozmění mikroklima kontejneru. Na koncertech vystoupí takové meteorologické jevy jako déšť, sníh, dusivé horko, povodeň a vítr, i všechny jejich možné kombinace. Většina nástrojů reaguje už na malé výkyvy vlhkosti, o takových extrémech nemluvě.

Změnu budeme měřit na Vivaldiho Čtyřech ročních obdobích. Skladba, kterou zná téměř každý, nám umožní ocenit, do jaké míry počasí ovlivňuje zvuk nástroje. Bude zajímavé sledovat, jak se během několika týdnů Vivaldiho dílo mění v něco zcela nového. Zůstane rozpoznatelné až do konce? Pokud ano, podle čeho? Nebo se promění ve zcela nový hudební kus naprosto jiného charakteru?

S postupným rozkladem hudebních nástrojů se mění i způsob hry, který bude silně záviset na tvořivosti a zvídavosti hudebníků. Jak hrát na nástroj, na který už nelze hrát tak, jak by se mělo? Jaké nečekané zvuky vyloudí, pokud se k němu přistoupí s otevřenou myslí?

Instalace II
Bod tání, Colloredo-Mansfeldský palác, autor: Antti Mäkelä

Instalace založená na využití hydrofonů – mikrofonů pro nahrávání zvuků pod vodou. Instalace využívá změn skupenství a stavů vody: kapalina, led, tání, odpařování. Zvuková instalace neustálou přeměnu skupenství vody převádí do slyšitelné podoby a činí tak prostorově, mnohostranně a s jemnými odstíny.

Dokumentace I
Vodárenská věž – dokumentace rozpracovaného projektu, Colloredo-Mansfeldský palác, autoři: Elina Lifländer, Nanni Vapaavuori, Leila Kourkia, Kristian Ekholm

Audiovizuální dokumentace projektu. Skupina Vodárenská věž převzala nepoužívanou vodárenskou věž v helsinské čtvrti Lauttasaari, která měla být zbourána, a proměnila ji v obrovský hudební nástroj, na který lze hrát jedině celým tělem. Uvnitř věže je nesmírné echo a vzduch chudý na kyslík, což dohromady ovlivňuje mysl, hlas i rovnováhu. Hra na vodárenskou věž vyluzuje mohutné, působivé a divoké zvuky.

Dokumentace II
Zvukový les – dokumentace rozpracovaného projektu, Colloredo-Mansfeldský palác, Autor: Antti Nykyri

V rámci své multidisciplinární umělecké činnosti a doktorandského výzkumu vyvinul Antti Nykyri koncepci prostorového interaktivního zážitkového zvukového prostředí. Tuto koncepci v různých podobách aplikoval v několika performancích a instalacích.

Projekt je založen na speciálně vyrobených experimentálních zdrojích zvuku a velkých bednách štěrku, které slouží jako fyzické a hratelné zvukové nástroje. Elektronický zvuk jemného deště zalévá prostor instalace a vytváří akustické prostředí, které místo zcela obklopuje a znehybňuje. Pomocí beden štěrku mohou performeři nebo návštěvníci vytvářet rozmanité chrastivé muzikální zvuky.

Meteorologická stanice vznikla ve spolupráci s Finským centrem Oistat a za podpory Finského kulturního centra (SKR), Centra pro propagaci audiovizuální kultury (AVEK), nadací Kone, nadací Wihuri a Kulturním oddělením města Helsinky.

Deník METEOROLOGICKÁ STANICE – popis dvoufázové explorativní přípravy expozice: Čtveřice projektů METEOROLOGICKÉ STANICE byla vybrána na základě otevřené výzvy vyhlášené na konci roku 2013. Na jaře 2014 byly čtyři návrhy vybrány na METEOROLOGICKOU LABORATOŘ HELSINKY, což byla desetidenní explorativní akce s výstavou, která se konala v říjnu 2014 v galerii MUU v Helsinkách. V METEOROLOGICKÉ LABORATOŘI HELSINKY se s vybranými projekty experimentovalo, testovaly se a dále se rozvíjely. Součástí laboratoře byl i jednodenní seminář o explorativním a performativním zvuku, na kterém vystoupil zvláštní host, kurátor sekce Počasí PQ'15 Simon Banham a přední finští umělci a výzkumníci z oborů moderního zvuku, spolupráce vědy a umění, a klimatologie. METEOROLOGICKÁ STANICE na PQ'15 představuje spojení ducha, myšlenek i práce deseti předních finských umělců a designerů působících na širším poli intermediálních scénografických disciplín: performativního zvuku, prostoru, světla, nových médií a pohybu. Kurátorem METEOROLOGICKÁ STANICE je umělkyně-badatelka Maiju Loukola a dramaturgie performance se ujal Timo Heinonen. Expozici produkuje světelná designerka Mia Kivinen, technickou produkci zajistila světelná designerka Ada Halonen a designerkou a architektkou expozice je umělecká architektka Johanna Hyrkäs.