2015 » Polsko » Studentská sekce

Hranice krajiny

Tento projekt se zabývá konceptem představené (myšlené) scénografie a v souvislosti s tím i s představou o krajině v západní teorii, umění a literatuře. Celý prostor je rozdělen do několika zvukových teritorií, která jsou založena na textech, jež reprezentují rozdílné přístupy k myšlenkám o krajině, paměti a kolektivní historii. Malé skupiny diváků jsou přizvány, aby prozkoumaly prostor se sluchátky na uších. Každé zvukové místo je zkomponováno podle funkce a délky textu. V závislosti na konkrétní pozici, ve které se právě návštěvník nachází, bude slyšitelný zvuk přidělený tomuto teritoriu. Performativita každého textu, nebo jeho zvuková krajina, nespočívá v tom, jak je reprezentována, ale v imaginaci každého „diváka“, který je pozván nejen k tomu, aby si vytvořil vlastní zkušenosti, ale také k tomu, aby zpochybňoval roli, kterou jako člen publika hraje.

Jen jeden text je slyšitelný v průběhu celé performance a to Popis kreslení od Heinera Müllera. Text vyvolává otázky o vnímání, rozdílných názorech a možnosti „zarámovat celý obraz“ ve smyslu kolektivní zkušenosti a společné historie. Další texty se zabývají zkušenostmi s veřejným a soukromým prostorem, s imaginací a s vnímáním, ale také s očekáváním návštěvníka instalace či muzea, který buď prožívá umění jako něco, co je k němu dodáno, a nebo se stane součástí umělecké instalace. Tady bychom rádi prezentovali prvky divadelní a umělecké instalace ve vztahu k divákovi, jenž je pobízen k tomu, aby si sám vytvářel vizuální obsah. Skrze interakci s ostatními členy publika je také možné vytvořit malou kolektivní zkušenost a rozbít osobitost individuálního zážitku. Umožněním přístupu dalším divákům bez sluchátek se odhalí jasné, ačkoli neviditelné rozdělení mezi tou částí publika, jež je „součástí instalace“ a tou, která vystoupení pouze pozoruje zvenčí. Pro ty „venku“ se publikum stane účastníky a vice versa. Návštěvníci musejí najít skrze své vlastní zkušenosti a interakci s ostatními lidmi hranice navrženého teritoria. Tento proces může vyvolat otázky ohledně současné politické situace v divadle a v produkcích instalace, které předpokládají uměleckou nezávislost. Pro diváky jsou připraveny podklady stejně jako prostor, ale znázornění ne, to už je na jejich imaginaci. Pohled, který byl dříve směřován k přírodě, kusu umění nebo umělci na jevišti, se nyní otáčí k prázdným zdím a dalším návštěvníkům.