2015 » Slovinsko » Studentská sekce

Tichá bouře

Kompozice z ocelových panelů nabádá návštěvníka ke znovustvoření zvuku bouřky. Pohybující se panely se odrážejí v zrcadlech, vytvářejí tak nekonečný řetězec reakcí a zpochybňují naši schopnost ovládat vlastní činy a reakce.

Anglický malíř J. M. W. Turner vytvořil řadu obrazů zachycujících dopady živelných smrští. Na obraze Parník ve sněhové bouři z roku 1842 je vyobrazena loď, která se nachází přímo uprostřed bouřkového víru. V tomto kontextu můžeme loď interpretovat jako symbol bezvýsledné lidské snahy přemoci sílu přírody. Malba vyvolává napětí, očekávání, tíseň a neklid a klade otázku, zda může člověk porazit něco natolik mocného, jako je počasí. Může člověk porazit něco natolik mocného, jako je politika?

Žijeme ve světě, kde se vše mění rychlostí světla a na každou změnu reagujeme podle předem daného vzorce, který nám vždy nutí stejnou pasivní reakci, aniž bychom se zamysleli nad konečným důsledkem. Je to ten nejjednodušší způsob, jak se cítit v bezpečí a nemyslet při tom na zítřek. Naše tolerance vůči negativním situacím je otupena a zároveň tak cítíme ještě větší bezmoc, když máme řešit situace, v nichž jsme bezradní. Co bylo včera nepřijatelné, je dnes možné, protože zítra nás čeká ještě něco horšího. Cítíme, že současnou situaci nemůžeme změnit, ale na druhou stranu si neuvědomujeme, jakou sílu v sobě máme jako jedinci i jako celá společnost. Strach ze změny nás vede do začarovaného kruhu nespokojenosti. Jen beznaděj dokáže člověka dovést na hraniční mez a reagovat.

Chceme v návštěvnících vyvolat napětí, tíseň a potřebu reagovat. V uzavřeném dřevěném boxu visí od stropu v nehybné kompozici statické ocelové panely. Když se návštěvník přiblíží, uvidí projekci a bude zvědavý, o čem je. Video vytváří v nehybné kompozici napětí a člověk tak nemá na výběr a musí reagovat tím, že do panelů zabuší, čímž vznikne zvuk, hluk, ozvěna, zvuk bouřky, hudba chaosu, symfonie protestu. Počasí stejně jako politika vyvolávají svou proměnlivostí napětí, strach a změnu. Vytvořením zvuku bouře se vynořují otázky, zda můžeme změny ovlivnit. Dokážu změnit systém? Můžeme změnit společnost? Naše jednání se odráží v zrcadlech na zdi a vytváří řetězec reakcí. Je to iluze změn, která nás obklopuje, díky níž si uvědomíme, že nejsme sami, že máme sílu něco změnit, ale která nás také zahrnuje do časoprostoru jednání a ukazuje vztah mezi akcí a reakcí.

Tato prostorová instalace vznikla během studentského workshopu v říjnu 2014 na Fakultě architektury v Lublani, na jehož organizaci se podílel Slovinský divadelní institut a Akademie divadla, rozhlasu, filmu a televize v Lublani. Zúčastnilo se ho 33 studentů ve 12 skupinách, přičemž každá skupina přednesla svůj návrh zaměřený na vnímání, proměnlivost, iluzi, napětí, intimitu, změny… spojené s tím, jak si její členové vykládají pojmy počasí, politika a hudba. Do role kritiků byli přizváni uznávaní slovinští divadelní umělci: Meta Hočevar, Barbara Novakovič Kolenc, Žanina Mirčevska a Jasna Vastl. Na konci intenzivního procesu výměny názorů byl vybrán konečný návrh.