2015 » Rumunsko » Studentská sekce

Svoboda

Kultura a umění mohou představovat spásu a svobodu. Umění, které činí mladé lidi lepšími a bystřejšími. Ne ale každý druh umění. Jen když odlišíme skutečnou kulturu od pseudokultury, můžeme dosáhnout dlouhodobé hodnověrnosti. Svoboda tudíž spočívá v rozlišování.

Ze zadání stanoveného organizátory PQ'15 – Hudba Počasí Politika – si rumunští studenti zvolili za téma své výstavy „svobodu“.

Svoboda je hodnotou, kterou dnešní mladí lidé vyhledávají – dnes, stejně jako v jiných dobách. Úplná svoboda. Co to ale je, svoboda? Být sám sebou, být součástí skupiny, se kterou se člověk ztotožní, nebo být odlišný? V labyrintu hledání svobody mladí často zaměňují svobodu s volnomyšlenkářstvím. Po nějaké době si však uvědomí, že mají čím dál víc povinností a že dětství se nevrátí. Svoboda neznamená, že budeme žít podle svého. Být rebelem není vyjádřením svobody.

Pro mládež, která v roce 1989 protestovala v rumunských ulicích a započala tak rumunskou revoluci, byla svoboda politickým a společenským cílem. Nepožadovala nic hmotného (služby, mzdy, potraviny), bojovala za svobodu. Tito mladí lidé nejenže zpívali „zemřeme a budeme svobodní“, ale skutečně v přímém televizním přenosu před zraky diváků celého světa umírali. Díky nim jsme všichni svobodní. Mládež, která v roce 1989 vystoupila s požadavkem svobody, udala tón hudby, jež je dnes téměř nesrozumitelná. Jejich boj navázal na ideál svobody, který o několik desetiletí dříve, na počátku 40. let dvacátého století, vyjádřila jiná skupina mladých lidí, když bylo Rumunsko přinuceno přijmout komunismus. Lidem, kteří se komunismu odvážně postavili, se dostalo varování: „Pochopte, že nejdete zabíjet, ale že budete zabiti.“ Bylo však důležité zvítězit, protože bojovali za svou zem, za pravdu. To byly jejich cíle. Mladí lidé, kteří zemřeli v roce 1989, neměli ani potuchy o obětech z éry komunismu ani o hromadných hrobech. Všechny tyto věci vyšly na světlo až o mnoho let později; jako vždy se pravda nakonec ukázala. Někteří z těch, kteří kruté mučení přežili, byli v roce 1989 propuštěni z vězení.

Někdo může tvrdit, že dnešní mládež žádné ideály nemá. Žije chaoticky za rytmu hudby a efektních obrazů v hudebních klipech. Život a svoboda jsou vnímány jen jako potěšení, legrace a zábava. Většina mladých proto chce rychle, pohodlně a bezpracně dosáhnout úspěchu. To však není udržitelné – jak život dokazuje. Uprostřed této smrště tužeb a pocitů mohou spásu a svobodu přinášet kultura a umění jakožto bezpečný způsob, jak se osamostatnit a přitom nemuset pálit mosty a neztratit sebe sama. Umění, které činí mladé lidi lepšími a bystřejšími.

Neplatí to však pro všechny druhy umění. Jen když odlišíme skutečnou kulturu od pseudokultury, můžeme dosáhnout dlouhodobého bezpečí, a toho docílíme pouze dlouhodobou praxí. Jedině opravdové umění a skutečná kultura nás mohou pozvednout, stejně jako obrovské stromy, které se nevyvrátí při nepřízni počasí.

Nezapomínejme, že dnes můžeme svobodně tvořit jen díky tomu, že se za nás jiní v roce 1989 obětovali!

Mladí rumunští umělci, kteří vystudovali scénografii, mohou zcela svobodně vyjadřovat svůj vnitřní svět. Tento vnitřní svět však není zajímavý, pokud si neklade žádný cíl, protože bez ideálů nelze vymyslet různé světy představované na jevišti. Doufáme, že projekty představené v Praze promluví o svobodě různými, ale melodickými hlasy.