2015 » Katalánsko » Divadelní prostor

Divadlo ve skrytých městských zákoutích

V minulosti se divadla potulovala po městě a byla průkopníky městského vývoje, protože vnášela kulturu do oblastí, ve kterých se usadila. V případě Barcelony hrála při utváření města vždy klíčovou roli – od ulice Las Ramblas přes bulvár Passeig de Gràcia až k jedné z hlavních ulic v Barceloně, která se jmenuje Paral·lel. Avšak jakmile je jednou uspořádání města etablováno, ta stejná dynamičnost, která divadla původně přitáhla, je poté vyžene na periferii.

Cílem první části naší lekce je zmapovat divadla v Barceloně během různých historických období a shrnout hlavní epizody v šíření divadel po městě v 15.–20. století. Druhá část prezentace se bude soustředit na divadla z pozdního 20. století až po divadla dnešní doby, jež našla svá místa ve městě v tzv. „ostatních prostorech“. Skrze nejrůznější strategie našly tyto prostory místo ve městě vyhledáváním proměňujících se oblastí, unikátních míst s cenově dostupným nájemným v zastrčených koutech města a v přístupných sociálních a kulturních kontextech, díky kterým navázala divadla pouta s okolním prostředím. Zajímavé na tom je to, že tyto „ostatní prostory“ pro divadla mohou být často nalezeny ve stínu větších kulturních míst.

Tato lekce se zaměří na některé budovy v Barceloně, které prošly renovací, recyklací, transformací a nakonec byly adaptovány pro jevištní prostor. Od spolků a zainteresovaných lidí, kteří poskytli útočiště avantgardním návrhům ze 70. let ohledně mikro-prostorů, jež byly domovem pro malé společnosti na recyklovaných místech: tyto historické prostory se adaptovaly a živým uměním se otevřely veřejnosti, zatímco divadlo dobylo periferní a přehlížené městské oblasti, ať už pomíjivě či trvale. Vztah města ke všem těmto místům je odrazem (jak produktu, tak pořadatele) cyklické dynamičnosti, která v závislosti na podmínkách může zapadat do toho, co Sanchis Sinisterra definoval jako „argentinizaci divadla“.

Myšlenky a strategie, kterých na existujících místech v těchto „dalších prostorech“ užívali Peter Brook, Jean-Guy Lecat a Antoine Vitez o sobě též daly vědět, ať už explicitně nebo implicitně. Jednalo se o Saló Diana, první Teatre Lliure v hlavním sídle společnosti Cooperativa v La Lleialtat de la Vila de Gràcia, Antic Teatre na pozemcích staré Asociace katolických dělníků, La Poderosa v domácí továrně ve čtvrti Raval, La Caldera ve staré továrně na pásky ve čtvrti Gràcia a instalaci La Perla 29 v jedné z budov staré Nemocnice de la Santa Creu de Barcelona. Tato síť prostorů ukazuje tu nejvíc kreativní a také nejméně známou část Barcelony, velmi vzdálenou od zářivých světel a reklam.

Můžeme se na město podívat novýma očima?

Můžeme zažít nové zážitky v pro nás známém prostředí?

Ulice spojující Karlův most a Staroměstské náměstí se vměšuje do okolní městské sítě. Nabízí azyl pro sociální zájmy a iniciativy, pro které hlavní hlavní třída nemá žádný prostor.

Naše promenádní vystoupení Prahou odhalí jeden ze záhybů městské sítě. Ve vystoupení načrtneme jedno z hlavních městských zákoutí, které hostí řadu kulturních aktivit, jež dýchají a žijí mimo tlukot srdce hlavní třídy.