Zpět
1983 » Polsko » Scénická a kostýmní tvorba národní expozice
| Kurátor: | Jan Berdyszak |
Polsko
Současná situace polské scénografie a polského divadla je v podstatě spojena s tradicí dramatu 19. století, jak ji představují dva vynikající polští tvůrci — Stanislaw Wyspiaňski (1869—1907) a Stanislaw Witkiewicz (1885—1939). Byli nejen revolucionáři polského dramatu, ale rovněž všestrannými a novátorskými výtvarnými umělci. Nerozlučnou jednotu divadelní a výtvarné imaginace, jíž oba umělci prokázali, rozvíjejí dále Tadeusz Kantor (narozen 1915) a Józef Szajna (narozen 1922). Scénografové, kteří vystavují na Pražském quadriennale 1983, byli ovlivněni studentským divadelním hnutím, které se od šedesátých let prudce rozvíjí, a neustále se rozšiřujícím rejstříkem prostředků vizuálního umění. Nechtějí se pouze více či méně dokonale přizpůsobovat současné divadelní situaci, ale chtějí do divadla vnést své vlastní představy a zkušenosti; hledají divadlo, které by jim umožnilo realizovat vlastní výrazové představy a zároveň najít místo divadla ve všedním životě. Na letošním Pražském quadriennale vystavují Wieslaw Karolak, Leszek Madzik, Ryszard Winiarski a Jan Berdyszak. Různým způsobem vytvářejí své vlastní divadlo nebo divadlo spoluvytvářejí. Co je však v jejich práci podstatné, vyplývá z vizuálních koncepcí a vizuální imaginace, jejich návrhy chtějí být univerzálně platné, jejich význam nemá být omezen pouze na divadlo nebo na úvahy o něm.
