Zpět
1983 » Filipíny » Scénická a kostýmní tvorba národní expozice
| Kurátor: | Wenifreda Gamboaová |
Filipíny
Filipínské středisko ITI vybralo pro prezentaci na Pražském quadriennale 1983 práce scénografů organizovaných v PETA, zejména scénické návrhy její divadelní společnosti Kalinangan Ensemble a výsledky práce její tvůrčí dílny pro výchovu scénografů CITASA (Ústřední ústav divadelního umění v jihovýchodní Asii). PETA, národní divadelní organizace, která má asi sto dobrovolných členů, byla založena v roce 1967, aby podporovala hnutí za národní divadlo, jež by odráželo život filipínské společnosti. PETA čerpá z různých zdrojů divadelních a kulturních tradic jedinečné historie Filipín (čtyři sta let španělské kolonizace po období muslimské a animistické kmenové kultury, čtyřicet let pod americkou nadvládou, pět let japonské okupace a nyní čtyřicet let jako republika náležející mezi země Třetího světa) a snaží se podporovat domácí divadelní hnutí, opírající se o lidovou tvořivost. Se zřetelem na dané sociální, ekonomické a kulturní podmínky, vlastní mnoha rozvojovým zemím (jako např. málo technicky dobře vybavených divadel, nedostatek finanční podpory nezávislým divadlům jako je PETA, špatné ekonomické podmínky, které brání rozvoji divadla zvláště na venkově atd.), PETA pomalu rozvíjí svůj styl a své postupy jevištního výtvarnictví, vhodné pro konkrétní sociální a kulturní realitu Filipín. PETA nazývá tento princip scénografie ESTETIKOU CHUDOBY, což znamená, že více využívá bohaté imaginace a méně je závislá na nákladných technických zařízeních. V praxi to vidíme v tom, jak PETA využívá pro scénické návrhy přírodní domácí zdroje, vizuální aspekty tradičního lidového umění a etnické divadelní tradice. Filipínská expozice na Pražském quadriennale 1983 ukazuje, jak PETA tyto principy aplikuje jak ve svém repertoáru [May-I, May-I, Juan Tamban, Canuplin, Brechtovy hry Život Galileiho a Kavkazský křídový kruh — hrané ve filipínštině), tak i v praxi svých tvůrčích dílen v provinciích i v jihovýchodní Asii, kde pracuje s rolníky, dělníky, studenty i s příslušníky svobodných povolání, pro které je divadlo prostředkem vzdělání, sociálního uvědomění a inteligentní zábavy.
