1979 » Itálie » Scénická a kostýmní tvorba

ITÁLIE

Scénografie, otevřená nejrůznějším pokusům, přináší dnes podnětné myšlenky a nápady, které dovolují měnit způsob, jak sdělovat obecenstvu obsah divadelním jazykem. V Itálii bylo vypracováno jen částečně nové a svébytné pojetí, dávající prostor požadavkům divadla na experimentování s formami, na alternaci výrazových prostředků během hraní a provozování představeni na okružních zájezdech v rámci decentralizačních tras. Navíc vzhledem k divadelní decentralizaci se ukázala nutnost přizpůsobovat scénografii okamžitým potřebám, tedy různým jevištním i divadelním prostorům, při čemž pouze zčásti bylo třeba pamatovat na místo, kde se akce odehrává. Použil se prostor se základní, nenápadnou scénou, která však dovoluje ustavičnou možnost pohybu ploch, struktur, vztahu a publikem. Jiným scénografickým přístupem je pohyblivý prostor se stálou modifikací Síra scény,hledající obnovení dramatického účinu současně s výzkumem netradičního místa - prostoru. Důvodem experimentování je úsilí o využiti prázdných prostorů, v nichž herci a předměty neustále transformují scénu. Dílo, úzce svázané a prostorem a se scénickým materiálem často na sebe bare základní funkci, oddělenou, symbolickou. V důsledku toho nabývá hlasový projev herce expresivní odstíny, takže se stává fonemickou mluvou a pomáhá tak neustálému znovuvytváření a regeneraci textu. V souborech kooperativního charakteru s kolektivním způsobem práce, které mají omezené prostředky, se pracovalo se scénografii, založenou na jednoduchých prostředcích a bezprostřední nápaditostí. Na tomto Quadriennale se podílejí profe8ionální scénografové, kteří dělají tradiční divadlo z různých aspektů:od tradicionalistického po avantgardní, scénografové, kteří ve scénách kompletují výzkum 8 podílem klasicky malířského a současně experimentálního aspektu. Scénografie je kulturní záležitost, mající v úzkém sepětí s režií podíl na kritickém vyznění představení.

Vystavující umělci / ateliéry

• Roberto FRANCIA

Další údaje: Narozen v Římě. Od 1963 spolupracuje s L. Damianim v Teatro Stabile v Boloni a navrhuje scénické výpravy také pro další italská divadla. Vystavoval na PQ 1975 (stříbrná medaile za scénografii Shakespearova Hamleta) a 1979.

Obrázky z katalogu





• Emanuele LUZZATI

Další údaje: Narozen r. 1921 v Janově. Studia absolvoval na Škole výtvarných umění v Lausanne. Pracuje jako malíř, ilustrátor a především scénický a kostýmní výtvarník. Ve spolupráci s Giuliem Gianinim realizoval několik hraných a kreslených filmů, z nichž nejznámější jsou Paladini, Straka zlodějka, Fulcinella /poslední dva byly navrženy na Oscara/, a naposledy Kouzelnou flétnu /1978/. Mezi jeho nejzávažnější scénografické realizace patří Ioneskův Nosorožec, Ruzzanteho Dialogy, Vdovička z Ancony a Koketka; dále Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi od Stopparda, Fersenova Lea Leibowitzová a Golem, dále Shakespearovy hry Titus Andronicus, Mackbeth, Zkro- cení zlé ženy a Sen noci svatojanské; Brechtův Pan Puntila a jeho sluha Matti, Muž jako muž a Švejk v druhé světové válce, Dreyerův Ježíš v Trionfově režii a Gassmanův Buď César nebo Nikdo v autorově režii. Spolupracoval na provedení Lišáka Volpona od Jonsona v režii Squarzinově, na hře Leonce a Lena od Brucknera v režii Fersenově a na Jarryho Spoutaném Ubu v režii Conteho, na Erdmanově Sebevrahovi v režii Marcucciho a na hře Zlatý kohout od Conta v autorově režii, na hře Kocour v botách.od Tiecka v režii Corsiniho a na hře Svanevit od Strindberga v Contově režii. Vytvořil rovněž scény a kostýmy pro nejvýznamnější operní divadla v Itálii a v zahraničí, např. pro English Opera Group, pro Festival v Glyndebournu, pro Chicago Opera House, Státní operu ve Vídni, pro Münchner Festspiele, pro Londýnský baletní festival a pro řadu dalších divadel. Napsal a ilustroval četné knihy pro děti-získal cenu na Bratislavském knižním biennale r. 1967. Účastnil se pražského quadriennale 1975. Luzzati žije a pracuje v Janově a v Římě.






• Antonello AGLIOTI

Další údaje: Scénograf a malíř; spolupracoval s Memé Perlinim na jevištních výpravách všech jeho představení. Vystavené skici jsou pracovní náčrty vzniklé v průběhu zkoušek, neboť Aglioti je scénograf, který si nikdy předem nepřipravuje návrhy scén, ale vytváří je až společně s herci a režisérem podle požadavků daných prostorem a představením. Malíř se v takovém případě omezuje na barevnost kostýmů a stěn prostoru, v němž racuje. Nejsou zde fiktivní dekorace, nic falešného nebo umělého, ale jen zhodnocení a abstrakce divadla a jeho vlastní struktury.

Obrázky z katalogu



• Paolo BREGNI

Další údaje: Narozen 1937 v Miláně. Jako scénograf spolupracuje s divadly v Itálii i v zahraničí. Významná je jeho spolupráce s režisérem G. Strehlerem v Piccolo Teatro v Miláně. Vystavoval na PQ 1979.

Obrázky z katalogu






























Vystavené práce

• Ian Evans: (), 0
• Alberto Burri

Další údaje: Text z Katalogu PQ75:○○○○○ Narozen r. 1915 v Gitta di Gastello. Původní profesí lékař, který začal ma­ lovat v zajateckém táboře v Texasu, kde byl internován od r. 1943«Od konce války se cele věnoval malování, usadil se v Římě, ale často navštěvoval Citta di Castello a Spojené státy. V r. 1955 se oženil s americkou taneč­ nicí a choreografkou Minsou Craigovou.První úspěch zaznamenaly v r. 1949 jeho racionalistické abstrakce proklamující svobodu umělecké tvorby. R. 1956 je datován Burriho cyklus Pálení, poznamenaný tachismem. Po r. 1958 vytváří cykly Kovy, Dřeva a konečně Plastické hmoty, jejichž podstata netkví v žádném případě v hodnotě použitého materiálu. Burri používá odpa­ dových materiálů, které mají svou historii a minulost /Argan/. V Teatro continuo Burri užívá oceli a betonu. V jeho divadelní a scénografické tvorbě patři zvláštní místo Dobrodružství chudého křestana /L aventura di un pověro cristiano/ od Silona, scéna pro Pistoniho balet v Divadle alla Scala v Miláně a scéna pro balet Minsy Graigové v Teatro dell'Opera v Římě. ○○○○○ Text z Katalogu PQ79:○○○○○ Narozen r. 1915 v Citta di Castello. Původní profesí byl lékař; malovat začal až v zajateckém táboře v Texasu ve Spojených státech, kde byl od r. 1943 internován. Po skončení války se zcela věnoval malování, usadil se v Římě, ale často navštěvoval Citta di Castello a vracel se do Spojených států. V r. 1955 se oženil a americkou tanečnicí a choreografkou Minsou Craigovou. Prvního úapěchu dosáhl v r. 1949 svými racionalistickými abstrakcemi, proklamujícími svobodu umělecké tvorby. Jeho soubor keramiky, po­ znamenaný tachismem, je z r. 1956. Po r. 1958 pracuje a kovem, dřevem a plastickými hmotami; hodnota těchto děl nespočívá v ceně použitého materiálu, neboť Burri používá převážně odpadových ma­teriálů. Z jeho divadelních staveb uvádíme Teatro Continuo s po­užitím oceli a betonu, realizované v r. 1973 v Parku Sempione v Miláně na XV. Triennale v Sektoru výstavy Vztah umění a města; bylo umístěno na louce, kde z jedné strany mu tvořil rámec zámek Sforzo a z druhé Vítězný oblouk; dále uvádíme návrh na otevřené divadlo v městě Arcevia poblíž Ancony, v rámci výstavby Comunita Eaistenziale. Z jeho scénografických prací jsou pozoruhodné výpra­vy pro Pistoniho balet Spirituály, uvedený v r. 1963 v milánské Scale, pro Siloneho Dobrodružství chudého křestana, uvedeného v San Miniato al Tedesco r. 1969, pro November Step, balet Minsy Craigové, uvedený v r. 1972 v Teatro dell'Opera v Římě, pro Wagnerova Tristana a Isoldu v Teatro Reggio v Turinu r. 1976. Účast­nil se Pražského quadriennale 1975 v oddělení divadelní architektury.

Obrázky z katalogu






Vystavené práce

• : (Tristan a Isolda), Teatro Regio Torino, director: F. Siciliani 1976
• Santuzza CALI'

Další údaje: Narozena ve Friuli. Studovala na Akademii výtvarných umění v Palermu a v letech 1957-1961 Letní akademii výtvarných umění v Salcburku u Oscara Kokoschky, kde jí byly uděleny tři ceny za malbu; později se stala na této Akademii asistentkou. Zabývá se mimo jiné i ilustracemi a grafikou, pracuje s kovem a dřevem a vytváří rovněž loutky. Je činná také v televizi jako scénografka a návrhářka kostýmů a od r. 1969 spolupracuje rovněž s řadou divadel. V posledních letech vytvořila kostýmy pro Shakespearův Sen noci svatojanské v režii Marcucciho, scénu a kostýmy pro Conteho Pulcinellu ve městě v režii autorově, kostýmy pro Brechtova Dobrého člověka ze Sečuanu v režii B. Bessona, pro Brechtova Švejka v druhé světové válce v režii Marcucciho, pro Zázračná slova Ramóna del Valle Inclána v režii Enriquezově, pro Witkiewiczův Tichý dvorec v Salinesově režii, scénu a kostýmy pro Kierkegaardovu Historii svůdce Juana v režii Lericiho a Bufaliniho, kostýmy pro Oidipa na Kolóně v režii Trionfa, pro Žáby od Aristofana v Guicciardiniho režii, pro Dona Perlimplina od Fersena v režii autorově, scénu a kostýmy pro Rostama a Esfandiara od Ferdausiho v režii Kheradmanda, scénu a kostýmy pro Ženský sněm od Aristofana v režii Salvetiho a kostýmy pro Strindbergova Svanevita v režii Conteho. Zúčastnila se Pražského quadriennale 1975.

Obrázky z katalogu


















































Další údaje: Maňáskové divadlo Opera dei Burattini založila Maria Signorelliová v r. 1947 v Římě a řídila je až do r. 1973, kdy skončilo svou činnost. V tomtéž roce se pod novým jménem Opera dei Burattini La Scatola stala z toho divadla experimentální skupina pod vedením Josephiny Volpicelliové.Skupina pracuje jako stálé divadlo v Římě v Klubu Cantastorie-Trastevere a má na programu představení jak pro dospělé, tak pro děti. Hraje rovněž pro školy a spolupracuje s veřejnými i soukromými institucemi. Téměř všechny loutky jsou dílem Marie Signorelliové, autory jevištních výprav, pokud existují, jsou různí malíři. Režie a choreografie uváděných her jsou svěřovány různým umělcům podle charakteru hry. Skupina kromě maňáskových představení má i rozsáhlý repertoár her, při nichž je obecenstvo vtahováno do akce, aby vyjádřilo svou osobní účast na představení. Po celou dobu trvání se skupina účastnila nejvýznamnějších mezinárodních festivalů a reprezentovala Itálii téměř ve všech zemích Evropy, Asie, Afriky a Austrálie.

Obrázky z katalogu





• Memé PERLINI

Další údaje: Narodil se r. 1947 v Romagni. Studoval na Akademii výtvarných umění v Urbinu. Rok vyučoval dějiny uměni a kreslení. Když se v r. 1968 přestěhoval do Říma, navázal první kontakty s římským experimentálním divadlem. Jeho prvni režie je z r. 1971: Pirandello, kdo?. Následovaly: Tarzan /v Římě/, Candore Giallo con suono di mare /v Pescaře/, Othello /na benátském Biennale/,Krajina č. 5 /na festivalu v Chieri/, Locus Solus /v Římě/, Odjezd agronauta /na Maggio Musicale Fiorentino/, Zrady č. 1 /na Cantiere Internazionale d´Arte v Montepulcianu/, Zrady č. 2 /na benátském Biennale/, Procitnutí jara /v Římě/. Účastnil se svými inscenacemi Mezinárodního divadelního festivalu v Nancy, na Espace Pierre Cardin v Paříži, Podzimního festivalu v Bordeaux, Mikery v Amsterodamu, na BITEF v Bělehradě a na mnoha festivalech v Itálii.

Obrázky z katalogu



• Mario RICCI

Další údaje: Narozen r. 1933, v roce 1959 se usadil v Paříži. R. 1961 pracoval v Marionetteatern ve Stockholmu. 0 rok později se vrátil do Říma, kde založil Movimento numero uno per marionetta sola /Hnutí číslo jedna pro jedinou loutku/. V roce 1964 zřídil divadélko-klub a založil Gruppo di Sperimentazione Teatrale Orsoline 15 /Experimentální divadelní skupinu Orsoline 15/ s divadelní laboratoří,v níž pracovali nejrůznější umělci /malíři, básníci aj./, a která usilovala o dovršení "stanoveného děje". Z řemeslné fáze přešel k experimentování v oblasti "herec-předmět" ve spojitosti s divadlem "hry-obřadu". V r. 1969 otevřel divadlo Abaco. Tituly jeho inscenací jsou pouze záminkou pro "vlastní představení" Ricciho, k nimž přistupuje bez pracovního schématu a režijních poznámek, vychází pouze z analýzy návrhů každého ze spolupracovníků, kterou dospěje k upřesnění zamýšleného námětu a může přistoupit k jeho naplánování. V průběhu zkoušek námět dále krystalizuje v dějový model. Vrcholí fáze divadla-laboratoře, v níž dochází k výměně ideové a fyzicko-manuální práce, protože každý člen skupiny je současně truhlář, kovář, elektrikář, malíř, herec atd. Při představení promítané filmy a diapozitivy jsou integrální součásti inscenace a jsou promítány na pohyblivá plátna /herec a předmět/. Z Ricciho prací jsou nejvýznamnější: Varieté, Gulliverovy cesty, Edgar Allan Poe, James Joyce, Baron Prášil, Král Lear na námět velkého dramatu Williama Shakespeara, Bílá velryba, Odysseus, Tři pomeranče. Jeho scénografy jsou Carlo Montesi, Claudio Previtera, Mario Romano. Kostýmy navrhuje Angela Diana. Ricciho divadlo se zúčastnilo nejvýznamnějších festivalů v Itálii i v zahraničí.

Obrázky z katalogu



• Vittorio ROSSI

Další údaje: Vystudoval architekturu na univerzitě v Římě. Vytváří scénické i kostýmní návrhy pro film, činohru, operu i balet v Itálii i v zahraničí. Mnoho jeho filmů bylo promítáno na italských i zahraničních filmových festivalech. Pracuje jako jevištní i kostýmní výtvarník v divadelní společnosti Gli Associati, jedné z nejznámějších v Itálii. Pro Gli Associati vytvořil výpravy a kostýmy ke hrám Shakespeara, Pirandella, 0´Neilla, Sartra, Čechova, Sofokla, Alfieriho, Hofmannsthala a dalších. Dále pracoval v divadle Det Kongelige Teater v Kodani, v milánské Scale a v Piccola Scala, v turinském Teatro Regio, pro amsterodamské Stads-schouwburg a pro Festival D'Orange. Mezinárodní uznání získal za své návrhy pro Arénu ve Veroně k operám Bohéma, Tosca, Turandot, Aida,Sedlák kavalír, Komedianti a Šípková Růženka. Byl pět let scénografickým poradcem veronské Arény.V celém jeho díle lze vypozorovat trvalou snahu o vyjádření strohosti a zachycení podstaty i úsilí o moderní kritický výklad dramatických a hudebních prvků, který by poskytl divákům základní ideově-vizuální pocit a nebyl pouhou dekorací. Nejvýznamnější a nejoriginálnější přínos Rossiho díla lze spatřovat v jeho velice moderním pojetí vztahu čas - prostor; nepřetržitá tvorba scénografie ve vztahu k nepřetržité tvorbě dějů a charakterů prostřednictvím technického a symbolicky figurativního jazyka našeho věku.

Obrázky z katalogu











• Enrico SIRELLO

Další údaje: Narozen v Livornu r. 1930. Umělecká studia ukončil ve Florencii. Žije a pracuje v Římě. Z činnosti divadelního výtvarníka přešel na malířství. V oblasti italského strukturalistického směru uspořádal četné samostatné výstavy, mezi nimiž je nutno uvést výstavy v Římě /1963, 1972, 1973, 1978/, ve Florencii /1963, 1974/,v Janově /1971/, v Neapoli /1976/, v Miláně /1977/ a v Livornu /1954, 1965, 1971, 1978/. V letech 1960-1965 řídil experimentální divadelní společnost města Livorna, kde inscenoval jako režisér osmnáct představení, mezi nimi Camusovo Nedorozumění /1960/,Becketovo Čekání na Godota /1961/, Venku, přede dveřmi od Borcherta /1962/, Ioneskova Amédea aneb jak se ho zbavit /1962/,Mrtvé listy od Pingeta /1962/. V r. 1969 řídil adaptační práce Pirandellova, dnes Tordinonova divadla, kde dal postavit "rozložitelnou scénu" o třech různých úrovních; v r. 1969 uskutečnil v divadle Mrakodrap v Livornu "otočné jeviště", které umožňuje pomocí jednoduchých operací, posunu, otáčení a překládání okamžitá různá scénická a výtvarná řešení. Mezi jeho scénografickými pracemi je nutno uvést: Eliotovu Vraždu v katedrále /1957/, Millerovu Smrt obchodního cestujícího /1960/, Priestleyho Inspektora u Birlinga /1960/, Santa Maria dei Battuti od Boggio-Cuoma /1964/, Morettiho Proces Giordana Bruna /1970/, Malomocenství od Bölla /l973/, Baladu pro Tommase Campanellu od Morettiho a Alighiera /1978/ a D´ Annunziovu Pochodeň pod řešetem /1978/.

Obrázky z katalogu










Další údaje: Je tomu již třicet let, co Loutkové divadlo Accettellových /Teatro delle Marionnette degli Accettella /řízené Icarem, Annou a Brunem/ hraje od října do června v Divadle Pantheon v Římě. Již několik let existuje při divadle dílna, kde Accettellovi studuji využití a význam loutky,organizují kursy a semináře ve spolupráci s řadou městských kulturních institucí /Teatro Scuola del Teatro di Roma, Institoto di Psicologia del Magistero, Distretto Scolastico Educativo della RAI/TV/. Accettellovi hrají se svými loutkami nejrůznější autory a hry,ale nejslastnějším objevem byly lidové pohádky. Divadlo Accettellových vlastní téměř 300 dřevěných loutek; nejstarší jsou prostě vydlabaná nožem a poslední mají groteskně koncipované tvary, výsledek úzké spolupráce se sochařem Ferdinandem Codognotim z Říma. Loutkové divadlo Accettellových hrálo nejen v nejznamenitějších italských divadlech /Cajo Melisso ve Spoletu, Reggio de Parma, Tempio Malatestiano v Rimini, Marrucino v Chieti/, ale účastnilo se rovněž 5. Mezinárodního festivalu v Parmě a První národní a mezinárodní loutkové výstavy /Primera Exposicion National e Internacional de Titeres/ v Bogotě v Kolumbii. Divadlo realizovalo i řadu filmů a dokumentárních snímků a pracuje i pro italskou televizi. Nakladatelství Nuove Edizioni Romane vydalo knihu Accettellových, Řekněme to loutkami, v níž soustředili své zkušenosti s loutkami. Kniha se setkala r. 1978 s velkým úspěchem na knižním veletrhu v Bologni a reprezentovala italskou produkci na knižním veletrhu ve Frankfurtu.

Obrázky z katalogu








Další údaje: Divadlo sicilských loutek bratří Pasqualinů bylo založeno bratry Fortunatem a Pinem Pasqualino v roce 1969 a vybaveno loutkami typickými pro jejich rodnou jižní Sicílii. Zvláště prostřednictvím vlastních psaných textů sehráli bratři Pasqualinové důležitou roli v obnovení bohaté lidové tradice sicilského loutkového divadla. Fortunato Pasqualino /spisovatel, který byl již známý svou literární činností na jiných úsecích/ napsal mimo jiné pro loutkové divadlo tyto hry:Don Quijote, Mojžíš a Faraón, Rolandův meč, Garibaldi, Pokušení Ježíše, Pinocchio na dvoře Karla Velikého, Amphitryon ze Sicílie a František z Assisi. Divadlo bratří Pasqualinů hraje po celé Itálii /a rovněž se účastní různých meziná- rodních loutkových soutěží a festivalů, například v Terni, Parmě, Mantově aj./, dále hrálo ve Švýcarsku a ve Spojených státech. Jejich loutky se objevily v italské, rakouské, dánské a americké televizi. Bratři Pasqualinové mají pojízdnou scénu, která může být sestavena během několika hodin. Scénickým výtvarníkem jejich divadla je Marisa Fogliarini Farina,kostýmy navrhuje Angelo D'Angelo.

Obrázky z katalogu