1975 » Uruguay » Scénická a kostýmní tvorba

URUGUAY

Mnohost výrazových a masových sdělovacích prostředků, nová dramatická tvorba a doba, která se vyznačuje schopností okamžité citlivé a přesvědčivé reakce, vedly naše diváky k úvahám o divadle jako formě, která zřejmě ztrácí na platnosti,je zastaralá a těžce stravitelná. Dnešní obecenstvo, až příliš pohroužené do dojmů a pocitů vyvolaných k životu technickými výrazovými prostředky, je spíše ochotno chápat jejich novou mluvu. Úkolem divadelního tvůrce je převést dramatickou strukturu divadla na úroveň dneška, začlenit ji do současnosti, rozvinout její obraz a zvuk a poskytnout divákovi možnost rozhovoru - svědectví o problematice naší současnosti. V našich zemích, v nichž pronikající imperialistické myšlenky využívají všech masových sdělovacích prostředků, je naprosto nutné oživit tvůrčí formy a metodické postupy v divadelní práci, které by byly schopny "promluvit" k naší skutečnosti a problémům a procítit je. Inscenační koncepce musí v sobě obsahovat neustálé hledání typických znaků skutečnosti, pro níž jsou tvůrci angažováni, právě tak jako nezbytné nepřetržité nalézání svobodného výrazu a prostředků vhodných pro jeho naplnění; proto odmítá strnulé kategorie, každé omezení divadelních forem a rozšiřuje jejich rejstřík o ty, které až dosud byly považovány za neestetické nebo lidové; na druhé straně musí však inscenační koncepce rozšířit svůj pohled a reagovat na otevřenost vývoje masových sdělovacích prostředků. Řeč divadla, která má hluboké společensko-kulturní kořeny, s nimiž momentálně nenalézá kontakt, žije jen v těch okamžicích, kdy hledá a pokouší se o rozbor skutečnosti, aby objevila něco nového - pravého.

Vystavující umělci / ateliéry

• Jorge Carrozzino

* 1931, Montevideo
Další údaje: Malíř, grafik, průmyslový výtvarník, architekt, scénograf. Studoval na fakultě architektury v Montevideu a na Instituto ďArte ve Florencii. V r. 1957, 1958, 1959, 1960 obdržel cenu Národního salónu a Městského salónu za své malířská díla, r. 1961 první a druhou cenu v Soutěži nástěnných maleb ministerstva veřejných prací, r. 1964 Cenu J.M. Blanese za plakáty a kresby. Reprezentoval Uruguay na Biennale v Sao Paulu, na výstavě Malířství Latinské Ameriky /Codex/ v Buenos Aires; zúčastnil se kolektivních výstav soudobého umění v Uruguayi i v zahraničí. Jeho díla jsou ve sbírkách a v muzeích ve Spojených státech, Itálii, Švýcarsku, Francii, Tunisku a Uruguayi. Od r. 1965 se datuje jeho spolupráce s Carmen Prieto v oblasti jevištního výtvarnictví. Jorge Carrozzino a Carmen Prieto byli navrženi jako kandidáti na cenu Sdružení divadelních kritiků /Asociación Critica Teatral/ v roce 1968, 1969, 1971. Cena Florencie jim byla udělena v r. 1970 a 1972 za scénografické a kostýmní návrhy. Zúčastnili se PQ 1971, kde se jim dostalo čestného uznání; r. 1972 byli pozváni francouzskou vládou s možností pokračovat ve své experimentální činnosti v Centre Universitaire International de Formation Dramatique v Nancy; v r. 1973 obeslali IX. Světový divadelní festival v Nancy Hlasem přemožených. Zúčastnili se též Pražského quadriennale 1975. Info z dalšího katalogu: Za svá malířská díla získal v letech 1957, 1958, 1959 a 1960 cenu Národního salónu a Městského salónu v Montevideu; za textilní návrhy mu byla udělena první cena r. 1958; první a druhou cenu získal v Soutěži nástěnného malířství, vypsané ministerstvem veřejných prací (1961); roku 1946 obdržel Cenu J. M. Blanese za kresby a malířství; zúčastnil se společných expozic současného výtvarného umění v Uruguayi i v zahraničí: IV. Biennale v Sao Paulu, Nueva Pintura (I. G. E. — Montevideo), Pintura Latinoamericana (Codex-Buenos-Aires). Jeho díla jsou v soukromých sbírkách i muzeích ve Spojených státech, Švýcarsku, Itálii, Francii, Tunisu a Uruguayi. V současné době je ředitelem grafické sekce Publikačního departmentu uruguayské rady pro základní výchovu. Jeho scénografická činnost se datuje od r. 1965, kdy vytvořil s Carmen Prieto tvůrčí skupinu. Realizovali jevištní návrhy pro Institutión Teatral El Galpón — skupinu, k níž náleží — pro Městské divadlo v Montevideu (T. C. M.), pro Teatro Uno, pro Teatro Italiano en America Latina (T. I. A. L.J. Jorge Carrozzino a Carmen Prieto byli vybráni mezi kandidáty výroční ceny Svazu divadelních kritiků (Asociación de la Crética Teatral) v letech 1968 a 1969. Dvojice Carrozzino — Prieto právě získala cenu Svazu divadelních kritiků za nejlepší jevištní výpravu v roce 1970, za ztvárnění Služek od Jeana Genêta.

Obrázky z katalogu





• Carmen Prieto

Další údaje: Architektka, profesorka výtvarného umění a dějin umění na střední škole a v učitelském ústavu, scénografka, narozená v departementu Cerro Largo, Uruguay. Malířství studovala v ateliéru Torres-Garcia v letech 1956-1957; spolupracovala jako členka ateliéru keramiky D. Quintela /1962-1965/; od r. 1961 do r. 1964 působila jako asistentka katedry teorie architektury a v letech 1965-1966 jako technická asistentka Ústavu kresby. Její vstupní prací v oblasti scénické a kostýmní tvorby byly návrhy pro Anouilhovu hru Orchestr, uvedenou divadlem El Galpón. Od r. 1965 je členkou skupiny Carrozzino-Prieto, pracující pro divadlo El Galpón, pro Městské divadlo v Montevideu /T.C.M./, pro skupiny Teatro Uno, Divadelní klub, pro Italské divadlo Latinské Ameriky /T.I.A.L./ a pro Divadlo francouzského spolku. Skupina Carrozzino-Prieto byla navržena jako kandidát ceny Sdružení divadelních kritiků za nejlepší scénografické ztvárnění her Lope de Vegy, P. Weisse, B. Brechta, J. Geneta, E. Albeeho, M. Gorkého a W. Shakespeara. Jejich experimentální činnost v oblasti scénického prostoru a nových audiovizuálních technik vyústilo v realizaci 73 dnů. V r. 1972 přicházejí do Francie jako stipendisté Světového divadelního festivalu v Nancy, kde vedou ateliér jevištního výtvarnictví. Pro IX. Světový divadelní festival v Nancy realizovali v r. 1973 Hlas přemožených. Zúčastnili se též Pražského quadriennale 1975.

Obrázky z katalogu










Vystavené práce

• : (Spor), El Galpón 1971
• : (Křehká rovnováha), El Galpón 1971
• : (Matka), El Galpón 1971
• : (Štěstěna a lidské oči), Club de Teatro 1972
• : (Obušek), Teatro Uno 1972
• : (73 dnů), Theatre de l'Alliance Francaise 1972
• : (Sen noci svatojanské), Club de Teatro 1972
• : (Hlas přemožených), Grupo C.P.N. 1973