PQ 2015

Novinky

Pražské Quadriennale scénogravie a divadelního prostoru Zpět na hlavní stranu Služby PQ 2015
PQ E-Scenography PQ Logo

Zpět

1971 » Maďarsko » Scénická a kostýmní tvorba

Kurátor:József Bögel
Autoři tématu:Lajos Jánosa, Miklós Hofer

MAĎARSKO

V posledních pěti letech doznalo maďarské divadlo nového rozmachu. V důsledku státních soutěží vypsaných pro dramatiky, nejrůznějších forem stipendií a zvýšené pozornosti a pomoci divadel, dostala maďarská dramatika nový elán a výsledkem této jak kvantitativní, tak kvalitativní změny bylo, že určití autoři a díla našla ohlas také v zahraničí. Ve srovnání s předcházejícími léty se repertoár divadel podstatně rozšířil a došlo i k nápravě určitého opomíjeni současné dramatiky, jak socialistické, tak západní. V tomto období se začalo rozvíjet hnutí experimentálních divadel. Všechna tato fakta kladou nové úkoly na maďarské jevištní výtvarníky a kostyméry, jejichž pokrok byl usnadněn studiem výsledků sousedních zemí, především divadel československých a polských, právě tak, jako stále víc se rozšiřující praxí vzájemných návštěv a výměn zkušeností. Všeobecně můžeme říci, že činnost maďarského výtvarného umění je pestřejší, a že se na této skutečnosti často průkopnicky podíleli scénografové a kostyméři. V tomto výčtu nemůžeme ovšem opomenout důležitý faktor, který vedl k tomuto rozmachu: roku 1954 byla v Maďarsku zahájena vysokoškolská výuka jevištních výtvarníků a kostymérů a umění mladé, vysokoškolsky vzdělané generace začíná nyní nést ovoce. Kdybychom chtěli charakterizovat maďarskou scénografii posledních čtyř nebo pěti let, museli bychom konstatovat, že nad tradiční pitoreskností předcházejících let, která pronikala na scénu vlivem malířství, nabývá v současné době vrchu konstruktivnost a architektonické využití scénického prostoru. Uvnitř tohoto rámce sleduje scénografie různé směry, od promyšleného klasicismu až k surrealistickým a k nejmodernějším tendencím. Sumárně řečeno, scénografická a kostýmní tvorba získala v divadelní praxi posledních let mnohem nezávislejší funkci. Odvrátily se od pouhého představování situací a konkrétních postav, od jejich zarámování výtvarnými prostředky, aby se tím více podílely na poselství básnického díla, na jeho symbolickém a intelektuálním obsahu. Současně si však musíme uvědomit, že scénografie patří mezi aplikovaná umění obdobně jako freska, jejíž funkce je odvislá od architektonického prostoru, nebo skulptura, určená k tomu, aby akcentovala uzlové body fasády. Schopnost adaptace, která zvyšuje jejich vlastní hodnotu tím, že je naplňuje přijatou funkcí, je právě jedním z kriterií těchto výtvarných disciplín. Stejně tak jevištní výtvarník musí mít stále na mysli, že služba dramatu, rytmu představení nebo pohybům herce, je jedním ze základních faktorů, vskutku vlastním uměleckým obsahem jeho práce. A právě tento problém obsahu vyžaduje naprostou shodu s režisérem, poněvadž v ní tkví podmínka svrchovanosti výtvarníka na poli formy. Tato shoda není vždycky snadná: zatím co architekt a malíř, vycházející z identických profesionálních znalostí a vidění, bez obtíží nacházejí společný jazyk, průprava a vidění režiséra a scénografa se od sebe silně liší. Zatímco první z nich myslí spíše v ideách než v obrazech a opírá se o hlubokou znalost hereckého řemesla, je často velmi málo obeznalý ve výtvarných uměních. To je, zhruba řečeno, výčet problémů, k nimž se soustředí pozornost maďarských nejlepších jevištních výtvarníků a kostymérů. Spory na cestě jejich tvorby, i když mnohdy mají principiální charakter, mohou být překonány. Mnohem závažnějším problémem je technické zpoždění valné části maďarských divadel i dílen a provozních prostředků. Základní silou nové orientace se staly velké mezinárodní výstavy. Proto se maďarští jevištní výtvarníci a kostyméři s radostí zúčastňují poprvé Pražského; quadriennale. Ve srovnání s dřívějšími obdobnými podniky je počet autorů a rozsah exponátů reprezentujících maďarskou scénografickou tvorbu výjimečný: bude ilustrovat kvalitu nových děl, bude přehlídkou činnosti nejmladší generace a důkazem nepopiratelného rozmachu maďarské scénografie.


Vystavující umělci / ateliéry

[zobrazit vše | skrýt vše]
  • József Bakó
  • Vera Bródy
  • Árpád Csányi
  • Lászlo Drégely
  • Maria Fekete
  • Gábor  Forray
  • Judit Gombár
  • Ágnes Gyarmathy
  • Lajos Jánosa
  • Márta Jánoskuti
  • Katalin Kalmár
  • Ilona Keserü
  • Iván Koós
  • István Köpeczi Bócz (István Köpeczi Bócz)
  • András Langmár
  • Erzsébet Mialkovszky
  • György Rajkai
  • Judit Schäffer
  • Gábor Szinte
  • Nelly Vágó
  • Emil Vata
  • Róbert Wegenast
  • Mariann Wieber
  • Éva Witz
  • László Székely
cz / en