1971 » Japonsko » Scénická a kostýmní tvorba

JAPONSKO

V Japonsku existují dva vývojové směry v oboru jevištního výtvarnictví: jeden vychází ze starobylé tradice divadla Kabuki a druhý je odvozen z evropského realismu. Původ Kabuki je přisuzován tanečnici O Kuni, která žila na konci 16. století. Repertoár Kabuki obsahuje velký počet klasických děl, a pokud jde o jejich dnešní inscenační metodu, je třeba říci, že si udržují i nadále formy, které byly vytvořeny v průběhu tří až čtyř století. Styl, rozsah, technika, malba atd. — vše vyvěrá z tradice. Vedle Kabuki je třeba do tradičních japonských her zahrnout tanec Kabuki, hry No symbolického charakteru, loutkové hry Bunraku a další. Tyto hry mohou být při jevištní realizaci ztvárněny různým způsobem, od prostého prospektu k prospektu symbolickému, realistickému a expresionistickému. Hnutí za obnovu japonského divadla — v němž evropský realismus byl momentem zvratu — začalo v r. 1909, kdy Kaoru Osanai založil Svobodné divadlo, a pokračovalo v období 1924—1931, kdy bylo založeno Malé divadlo Tsukiji. Tato divadla přejímala jevištní výtvarný realismus MCHATu, stejně jako romantismus Maxe Relnhardta a Meyercholdův konstruktivismus. Po ukončení druhé světové války v r. 1945 zintenzivněly mezinárodní styky, které nebyly bez užitku pro japonská divadla. Slavné divadelní hry ze všech zemí světa, z MCHATu, Velkého divadla v Moskvě, z pařížské Opery, Comédie-Frangaise, z Německé opery v Berlíně atd., byly uváděny na japonských scénách.a podněcovaly jevištní výtvarníky k vytváření vlastních charakteristických výprav. Uvádění her divadel off- off-Broadwaye, her francouzského anti -divadla, Brechta aj., stejně jako vznik nové divadelní techniky, přinesly změny v koncepci jeviště. Reagujíce na tento vývojový směr zobrazuje divadlo nesnáze a agónii současného života, a jevištní výtvarníci, ve snaze o postižení vnitřní podstaty her, jejichž tématem je svět neporozumění, studují nové možnosti ztvárnění jevištního prostoru. Na druhé straně existují pokusy vytvořit novou režii a novou výpravu při využití tradičního stylu japonských her a tradiční techniky kresby. Ryotaro Mitsubayashi Japonský Svaz jevištních a televizních umělců je velmi potěšen, že se může zúčastnit Pražského quadriennale 1971. Světoznámé japonské tradiční divadelní hry No, Kabuki, Bunraku a další slavily po staletí úspěchy a dosud upoutávají pozornost velkého počtu diváků. Na druhé straně současné divadlo, které uvedlo na scénu evropské moderní drama, je považováno za hlavní směr japonské, sedmdesát let trvající divadelní činnosti. Dnes jsou v Japonsku překládány a hrány jak evropské klasické, tak i nejnovější hry. Současně jsou i dramata japonských autorů na repertoáru velkých komerčních divadel i malých scén. Některá divadla uvádějí nové hudební hry každý měsíc. Rozvoj japonské televize je pozoruhodný. Jejích 105 stanic vysílá sedmi kanály 20 hodin denně pro 20 miliónů koncesionářů. Televizní divadelní hry je nutno považovat za důležitou součást divadelní činnosti. Japonské divadlo a televize vyrostly z popela dlouhé války; tvůrčí umělecký svět nemůže ovšem existovat bez těžkostí, vzdálen jak národních problémů a omezení, tak vlivu mezinárodní situace. Samozřejmě, že postavení nás, jevištních a televizních umělců, není výjimečné a že i my zápasíme s různými problémy. Japonský Svaz jevištních a televizních umělců má 258 členů, profesionálních jevištních umělců, zaměstnanců divadel a televize a volných umělců. Naše rozhodnutí přijmout pozvání na Pražské quadriennale 1971 vycházelo z přání a úsilí o umělecký a technický pokrok a o prohloubení poznatků na mezinárodní úrovni. Zúčastnili jsme se několika mezinárodních výstav tohoto druhu a tentokrát jsme se rozhodli obeslat výstavu hlavně díly mladých umělců. Doufáme, že naše expozice bude vyhovovat cílům Pražského quadriennale a že přispěje prostřednictvím divadelního umění k posílení mezinárodních kulturních styků a k lepšímu vzájemnému porozumění. Kotaro Maki

Vystavující umělci / ateliéry

• Setsu Asakura

Další údaje: Narozena r. 1922 v Tokiu. Pod vlivem svého otce, který byl jedním z nejslavnějších sochařů v Japonsku, začala svou uměleckou dráhu jako malířka.Vyučuje na Uměleckoprůmyslovém institutu v Kuwazavě. Mezi její nejvýznamnější scénické návrhy patří Molièrovy Učené ženy, Brechtova Matka Kuráž, Beckettovo Čekání na Godota, Sartrovy Špinavé ruce a J. Fukudy Kde je loupežník Hakamadare? V roce 1978 vytvořila scénu pro Médeiu v Divadle Nissei a pro Hamleta v Divadle Teigeki. V říjnu 1978 navrhla výpravu a současně režírovala hru Taeko Tomioky Sestry loutky, která byla hrána v OSA /New York, Santa Fé, San Francisco, Dallas/ a měla příznivý ohlas u kritiky. V představení hráli mimo jiné Kazuko Jošijuki, Nobuko Mijamoto a Magosaburo Juki. Je členkou Svazu jevištních.a televizních umělců, ITI a OISTT. Zúčastnila se Pražského quadriennale 1971 a 1975.

Obrázky z katalogu








Vystavené práce

• Eugene Ionesco: (Židle), Haiyuza Theatre 1970
  

  
  
  
• Junji Hamano

Další údaje: Absolvent Akademie výtvarných umění v Tokiu. Již více než 15 let pracuje jako jevištní výtvarník; v současné době pracuje pro televizi. Je členem Svazu jevištních a televizních umělců.

Obrázky z katalogu




Vystavené práce

• : (Hakamadare Wa Dako Da), Shinkokugeki 1970
  

  
  
  
• Taku Iwasaki

Další údaje: Výtvarný umělec, malíř, pro italské Teatro Massimo navrhl výpravu k Madame Butterfly. Mezi jeho hlavní díla patří scéna pro Kleopatru uvedenou v Teatro Roma. Základním znakem jeho umělecké tvorby je experimentátorství. Je členem Svazu jevištních a televizních umělců.

Obrázky z katalogu



• Takako Kasahara

Další údaje: Absolvovala Výtvarnou školu v Tamě. Byla členkou divadelní společnosti SHIKI a pracovala též ve společnosti Kanamori; nyní je volnou umělkyní a zabývá se hlavně kostýmními návrhy. Pro její dílo jsou charakteristické světelné efekty. Mezi její významné práce patří kostýmní výpravy k Trojankám a Romulovi.

Obrázky z katalogu






Vystavené práce

• Jean Racine: (Andromacha), Theatre Haiyuza 1969
  

  

  

  

  

  
  
  
• Shigeo Kawamori

Další údaje: Absolvoval fakultu estetiky na Císařské universitě. Pracuje v kostýmním odděleni Haiyuza. Mezi Jeho nejvýznamnější díla patří kostýmní výprava k Hamletovi, Žebrácké opeře a Figarově svatbě. Je členem Svazu Jevištních a televizních umělců.

Obrázky z katalogu



• Tetsuhiko Maeda

Další údaje: Narozen r. 1937 v provincii Akita. Absolvent katedry architektury na Vysoké škole technické v Musašinu. Jeho.scénické a kostýmní návrhy jsou charakteristické naprostým uvolněním výrazových prostředků tanečníka - používá přitom i originálních kostýmů - a oživením divadelního prostoru, v jehož atmosféře se mění divákovo vnímání reality. Mezi jeho nejlepší návrhy, odměněné cenou Japonského festivalu umění, patří Svatá rodina - 1967, Symposium - 1967 a Slavnost - 1968. Ve své tvůrčí práci se i nadále snaží vytvářet těsné sepětí mezi tanečními kreacemi a scénou. V současné době je ředitelem firmy Sigma Design Co. a zástupcem ředitele MOM Design Co.Je členem Svazu jevištních a televizních umělců a OISTT.

Obrázky z katalogu






Vystavené práce

• : (Platon, Symposion), Sankei Hall 1967
  

  

  
  
  
• : (Náboženský obřad), Sankei Hall 1968
  

  
  
  
• : (Suna No Onna), Toshi Center Hall 1967
  

  

  
  
  
• Takehisa Magofuku

Další údaje: Absolvoval průmyslovou školu v Tokiu. Pracoval u Japonské rozhlasové a televizní společnosti; nyní je svobodným jevištním výtvarníkem. Mezi jeho významná díla patří jevištní návrhy ke hrám Nejsme andělé a k Čápovi. Jeho dílo je charakterizováno výrazným jevištním realismem.

Obrázky z katalogu





• Kotaro Maki

Další údaje: Narozen r. 1909 v prefektuře Ibaragi. Po dokončení studií na Akademii výtvarných umění v r. 1934, kde se věnoval hlavně malířství, začal pracovat jako kostýmní výtvarník. Nyní pracuje pro největší japonskou filmovou a divadelní společnost Toho jako hlavní kostýmní výtvarník. Mezi jeho nejvýznamnějsí díla, zvláště po druhé světové válce, patří kostýmní návrhy pro broadwayské muzikály, které se hrají v Japonsku, např. pro Šumaře na střeše. Je členem Svazu jevištních a televizních umělců a OISTT. Zúčastnil se Pražského quadriennale 1971.

Obrázky z katalogu




Vystavené práce

• : (Terasa malomocného krále), Imperial Theatre 1969
  

  

  

  

  

  

  
  
  
• Hachiro Nakajima

Další údaje: Narozen 1923 v Tokiu. Od 1946 scénograf jevištní výtvarné laboratoře Kisaku Ito. Navrhuje scény pro tradiční japonské divadlo, včetně kabuki. Zúčastnil se PQ 1971, 1975, 1979 a 1983.

Obrázky z katalogu



• Otoya Oda

Další údaje: Narozen r. 1920 v Tokiu; v r. 1941 absolvoval tokijskou Akademii výtvarných umění. Jako jevištní výtvarník začal pracovat v r. 1947. Získal Divadelní cenu Mainichi a cenu Ito Kisaku. Je členem Svazu jevištních a televizních umělců a OISTT. Pro jeho scénografické dílo je příznačný historický detail, v němž jsou zhodnoceny tradiční motivy. Vytváří scénické návrhy k hrám kabuki, ke klasickému japonskému dramatu a k hrám západního typu. Zúčastnil se Pražského quadriennale 1971.

Obrázky z katalogu






Vystavené práce

• : (Terasa malomocného krále), Imperial Theatre 1969
  

  

  

  

  
  
  
• Yoshimasa Sugano

Další údaje: Televizní výtvarník. Je členem Svazu jevištních a televizních umělců.

Obrázky z katalogu




Vystavené práce

• : (Sněžná víla), Suginami Public Hall 1969
  

  

  

  

  
  
  
• Tadahiro Tada

Další údaje: Narozen na ostrově Hokkaido. Po absolvování divadelní fakulty Nihonské univerzity, kde byl žákem scénografa Jošidy Kenkiči, silně ovlivněného expresionismem, vytvořil několik návrhů v tomto duchu, ale později vědomě od tohoto uměleckého směru ustoupil. Stal se pracovníkem Televizní společnosti NHK, v současné době je vedoucím pobočky Svazu jevištních a televizních umělců JASTA na Hokkaidó. Jako výtvarník věnuje svou pozornost obnovení a oživení divadelního prostoru jevištní akcí. Je členem Svazu jevištních a televizních umělců a OISTT.

Obrázky z katalogu






Vystavené práce

• : (Účet za výstřel), Sapporo Public Hall 1971
  

  

  
  
  
• Ichiro Takada

* 1929, Tokyo
Další údaje: V r. 1953 absolvoval Akademii výtvarných umění v Tokiu. Ve svých dílech se pokouší skloubit čistý jevištní prostor s výraznými prvky japonských tradičních forem i materiálů. Mezi jeho významná díla patří návrhy k současné japonské hře Čikao Tanaky Hlava Panny Marie, k Sartrovým Vězňům z Altony a k Shakespearovu Hamletovi, Makbethovi a Othellovi. Je docentem na Univerzitě v Musašinu. Získal cenu časopisu Šukan Jomiuri v oboru divadla, cenu Celostátního uměleckého festivalu a cenu Biennale v Paříži. Je členem Svazu jevištních a televizních umělců a OISTT. In 1963 he received the Prix le Biennal de Paris. He participated in PQ 1971, 1975, 1979, 1987, 1991, 1995.

Obrázky z katalogu




Vystavené práce

• : (Yotsuyova morbidní historie), National Theatre 1968
  

  

  

  
  
  
• : (Oidipus), Giraud 1967
  
  
  
• : (Letní hra - Bílá komedie), Art Theatre 1970
  
  
  
• : (Medea), Giraud 1967
  
  
  
• Šigeo Okajima

* 1927, Tokyo
Obor: scénograf
Další údaje: Jevištní výtvarník, spolupracuje s Tokyo Engeki Ensemble. Vystavoval na PQ 1983, 1987 a 1991.