1983 » Itálie » Scénická a kostýmní tvorba národní expozice

Itálie

Dnešní divadlo, vzhledem k typu textů, které inscenuje, vzhledem k režijním metodám a způsobu herecké interpretace, ukládá scénografii nové, obtížně definovatelné úkoly. V důsledku toho vlastní scénografický princip není vždy přesně svázán s tím, co se děje na jevišti. Je tedy nutné přezkoumat i z tohoto hlediska nesnadno reprodukovatelný vztah hlediště a jeviště. Je třeba hledat a znovu nalézat vztah mezi divákem a hercem. Herec již není svobodným člověkem, je součástí celé inscenace. Dnešní divák je velice pozorný, přesný, jeho apercepce vnímání je velmi široká. Scénografie je obvykle tradiční a spoléhá na jevištní mechanismy, dává přednost přístupu, který co nejpregnantněji vykládá dílo, nabízí pro tento výklad nejvýmluvnější a nejlapidárnější divadelní podobu. Scénografická invence se pokouší být maximálně funkční, definuje co nejpřesněji konfrontaci vnějšího světa a vnitřního světa díla, zvýrazňuje svou výmluvnost kostýmy, které pomáhají odhalovat podstatu postav, i když někdy rezignuje na obraz reality a někdy ji dokonce znásilňuje. Tým ALTRO (JINÝ) se zrodil v Římě v roce 1972 s cílem rozvíjet tvůrčí práci na základě dvou vzájemně se doplňujících předpokladů: činnosti skupiny a intermédií. Skupinová práce znamená přirozeně především společný výběr témat, rytmu, aktivity, postupů a ideologické diskuse (na společném marxistickém základě). Především to však znamená nahradit všude tam, kde je to možné, činnost jednotlivce účastí skupiny, a to i pokud jde o dílčí specifické prostředky, jako jsou prostor, vidění, jazyk atd.. . . Technika skupinové tvůrčí práce je vypracovávána pro každý výrazový prostředek zvlášť, zatímco osobní specializace se čím dál tím více redukuje na pomocné prvky. Intermediální práce neznamená prosté vrstvení jednotlivých výkonů (byť i skupin). Obvykle se stává, když se vyjadřovací prostředky kombinují, že se vzájemně vylučují nebo usilují o převahu; neztrácejí však svou individualitu. Naproti tomu v intermediální práci se musí individualita ztratit a jednotlivé vyjadřovací prostředky musejí být zničeny jako izolované jevy, aby byla rozbita iluze jejich autonomie, aby se více přiblížily skutečnému duševnímu pochodu. Po pravdě řečeno, mysl pracuje „intermediálně" od narození a izolace jednotlivých vyjadřovacích prostředků je vytvořena uměle.

Vystavující umělci / ateliéry

• Roberto FRANCIA

Další údaje: Narozen v Římě. Od 1963 spolupracuje s L. Damianim v Teatro Stabile v Boloni a navrhuje scénické výpravy také pro další italská divadla. Vystavoval na PQ 1975 (stříbrná medaile za scénografii Shakespearova Hamleta) a 1979.

Obrázky z katalogu




Vystavené práce

• : (Romeo a Julie), 1980, Režisér: M. Bernardi,
• Paolo BREGNI

Další údaje: Narozen 1937 v Miláně. Jako scénograf spolupracuje s divadly v Itálii i v zahraničí. Významná je jeho spolupráce s režisérem G. Strehlerem v Piccolo Teatro v Miláně. Vystavoval na PQ 1979.

Obrázky z katalogu




Vystavené práce

• : (Dobrý člověk ze Sečuanu ), 1980, Režisér: G. Strehler,
• : (André Chénier), 1982, Režisér: L. Puggelli,
• Alberto Burri

Další údaje: Text z Katalogu PQ75:○○○○○ Narozen r. 1915 v Gitta di Gastello. Původní profesí lékař, který začal ma­ lovat v zajateckém táboře v Texasu, kde byl internován od r. 1943«Od konce války se cele věnoval malování, usadil se v Římě, ale často navštěvoval Citta di Castello a Spojené státy. V r. 1955 se oženil s americkou taneč­ nicí a choreografkou Minsou Craigovou.První úspěch zaznamenaly v r. 1949 jeho racionalistické abstrakce proklamující svobodu umělecké tvorby. R. 1956 je datován Burriho cyklus Pálení, poznamenaný tachismem. Po r. 1958 vytváří cykly Kovy, Dřeva a konečně Plastické hmoty, jejichž podstata netkví v žádném případě v hodnotě použitého materiálu. Burri používá odpa­ dových materiálů, které mají svou historii a minulost /Argan/. V Teatro continuo Burri užívá oceli a betonu. V jeho divadelní a scénografické tvorbě patři zvláštní místo Dobrodružství chudého křestana /L aventura di un pověro cristiano/ od Silona, scéna pro Pistoniho balet v Divadle alla Scala v Miláně a scéna pro balet Minsy Graigové v Teatro dell'Opera v Římě. ○○○○○ Text z Katalogu PQ79:○○○○○ Narozen r. 1915 v Citta di Castello. Původní profesí byl lékař; malovat začal až v zajateckém táboře v Texasu ve Spojených státech, kde byl od r. 1943 internován. Po skončení války se zcela věnoval malování, usadil se v Římě, ale často navštěvoval Citta di Castello a vracel se do Spojených států. V r. 1955 se oženil a americkou tanečnicí a choreografkou Minsou Craigovou. Prvního úapěchu dosáhl v r. 1949 svými racionalistickými abstrakcemi, proklamujícími svobodu umělecké tvorby. Jeho soubor keramiky, po­ znamenaný tachismem, je z r. 1956. Po r. 1958 pracuje a kovem, dřevem a plastickými hmotami; hodnota těchto děl nespočívá v ceně použitého materiálu, neboť Burri používá převážně odpadových ma­teriálů. Z jeho divadelních staveb uvádíme Teatro Continuo s po­užitím oceli a betonu, realizované v r. 1973 v Parku Sempione v Miláně na XV. Triennale v Sektoru výstavy Vztah umění a města; bylo umístěno na louce, kde z jedné strany mu tvořil rámec zámek Sforzo a z druhé Vítězný oblouk; dále uvádíme návrh na otevřené divadlo v městě Arcevia poblíž Ancony, v rámci výstavby Comunita Eaistenziale. Z jeho scénografických prací jsou pozoruhodné výpra­vy pro Pistoniho balet Spirituály, uvedený v r. 1963 v milánské Scale, pro Siloneho Dobrodružství chudého křestana, uvedeného v San Miniato al Tedesco r. 1969, pro November Step, balet Minsy Craigové, uvedený v r. 1972 v Teatro dell'Opera v Římě, pro Wagnerova Tristana a Isoldu v Teatro Reggio v Turinu r. 1976. Účast­nil se Pražského quadriennale 1975 v oddělení divadelní architektury.

Vystavené práce

• : (Tristan a Isolda), 0
• Maurizio Balò

Další údaje: Divadelní činnost zahájil na počátku sedmdesátých let ve Florenci ve spolupráci s divadly Teatro Universitario a Tea-tro della Convenzione a skupinou Gruppo della Rocca. Od roku 1975 se jeho tvorba spojuje s režisérským uměním Massima Castriho a prakticky všechny jevištní a kostýmní výpravy v Castriho inscenacích jsou dílem Maurizia Balo. V 80. letech začíná spolupracovat s další významnou osobnosti, Giancarlem Cobellim, s nímž vytváří operní produkce. Později se okruh jeho tvůrčích vztahů rozšířil o Césara Leviho.

Obrázky z katalogu






Vystavené práce

• : (Faustovo prokletí), 1982, Režisér: G. Cobelli,
  

  

  

  

  

  

  

  
  
  
• : (Život, který jsem ti dala), 1978, Režisér: M. Castri,
  

  
  
  
• Chiara Defantová

Obrázky z katalogu






Vystavené práce

• : (Marná lásky snaha), 1982, Režisér: M. Bernardi,
• Otello Sarzi Madidini

Obrázky z katalogu






Vystavené práce

• : (Strašidelná gondola), 1979, Režisér: O. Sarzi — G. Marchesini,
  
  
  
• : (Don Quijote de la Mancha ), 1978, Režisér: O. Sarzi — M. Benassi,
• : (Jenofefa z Brabantu), 1973, Režisér: O. Sarzi,
  
  
  
• : (Zámek), 1981, Režisér: O. Sarzi — G. Marchesini,