Zpět
2015 » Nizozemsko » Divadelní prostor
| Kurátor: | Platform-Scenography |
| Autoři tématu: | Naomi Bueno de Mesquita |
| Designer / Architekt výstavy: | Naomi Bueno de Mesquita |
| Instituce: | TRADERS: tr-aders.eu |
Mezi realitami: kolektivní mapování veřejného prostoru
Výrok „celý svět je jeviště“ již není jen metaforou, ale stal se realitou. Hraní a teatralizace jsou stěžejní vlastnosti současné, medializované společnosti. Nejen že využíváme dnešní jeviště (jak fyzicky existující, tak virtuální) k pečlivé konstrukci své identity, kterou pak prezentujeme ostatním, ale dobře si také uvědomujeme, že nás ostatní pozorují. Další aspekt teatralizace každodenního života spočívá v rostoucí touze být součástí různých světů a získávat nové zážitky. Veřejný prostor se stále více upravuje a stává se jevištěm, na kterém tyto zážitky mohou vznikat. Někdy se zahaluje do podoby zaručených dobrodružství, a vytváří v nás tak iluzi něčeho nového. Jindy nás mají tyto světy a zážitky překvapit či dokonce rozrušit.
S ohledem na teatralizaci každodenního života můžeme veřejný prostor pozorovat a studovat jako scénografii. Rozmnožení realit, které si představujeme, můžeme nejsilněji pocítit v městském veřejném prostoru, kde se
proplétají úrovně turismu, zábavy, konzumu, umění, práce, volného času, historie a politiky. Právě v městském veřejném prostoru můžeme pozorovat, jak lidé žijí mezi různými realitami a jak se s touto spletí realit vyrovnávají.
Rozeznáváme pak pět strategií: bojovat, utéct, ukrýt se, vyjednávat a vzdát se. Každá tato strategie/metoda s sebou nese specifický postoj k realitě. Buď vzdalování se od reality (ukrýt se či utéct), nebo zapojení se do reality (bojovat či vyjednávat) a na závěr ponoření se do reality (vzdát se).
Společně s příspěvkem Nizozemska v Sekci zemí a regionů chceme spolupracovat na mapování těchto strategií ve veřejném prostoru Prahy. S jakými příklady utíkání, ukrývání, bojování, vyjednávání a vzdávání se setkáme? A jakým způsobem scénografie veřejného prostoru tyto strategie umožňuje či znemožňuje?
Kolektivní mapování za pomoci digitálních prostředků nám umožňuje zapojit se do veřejného prostoru a zároveň s ním vyjednávat. Tento prostředek mapování je tvůrčí a participační. Kolektivní mapování nespočívá navíc v tom, že správně zobrazíme jakoukoliv předpokládanou realitu, je to způsob, jak vytvářet formy poznání, které si poradí s víceúrovňovým pohledem na realitu.
Zveme návštěvníky PQ, aby se zúčastnili série kolektivních mapování. Naším cílem je vizualizovat imaginativní strategie vyrovnávání se s realitou v určitých lokalitách. Za pomoci mapování chceme účastníky seznámit s novým způsobem zkoumání/sdílení veřejného prostoru a jeho možností. Každý den budeme mapovat jinou strategii. Po každé sérii mapování budeme moci sdílet své zážitky a zjištění.
Digitální nástroj, který byl k tomuto účelu navržen, může pomoci scénografům a návrhářům mapovat vlastnosti veřejného prostoru a zároveň zohlednit jeho prostorové uspořádání a typ postupů, které takové uspořádání umožňuje/znemožňuje. Mapují svá zjištění, zatímco návštěvníci nizozemské výstavy mohou v reálném čase pozorovat, jak vzniká archiv, a podívat se na mapu zobrazující typy strategií a jejich umístění ve veřejném prostoru.
Mezi realitami je série pěti (performativních) mapování, jejichž cílem je za pomoci mobilního telefonu vizualizovat a představit pohled na strategie, které lidé využívají ve veřejném prostoru při vyrovnávání se s realitou. Účastníci se rozmístí po centru města a budou společně mapovat vlastnosti veřejného prostoru, které umožňují/znemožňují využití těchto strategií. Návštěvníci nizozemské výstavy budou mít možnost sledovat v reálném čase vznik archivu.