2015 » Kuba » Sekce zemí a regionů

Zona de riesgo / Zóna nebezpečí

(…) každý muž o trpkém odstřihnutí hranic toho nejkrásnějšího ostrova na světě, (…)

Kubánské divadlo je coby vyjádření konkrétní oblasti kubánského myšlení a bytí podřízeno neustálým proměnám. V posledních několika letech došlo ve vztahu mezi inscenací a divákem k několika změnám; konkrétně tedy mezi diváky a prostorem, ve kterém se představení odehrává.

Existuje čím dál tím víc inscenací a skupin, které „vystoupily“ z divadelních budov, a místo toho vystupují v galeriích, sklepech, parcích – do toho neřadíme tradiční pouliční vystoupení – v soukromých domech, zahrádkách a muzejních halách. Tyto nové potřeby mají několik příčin, ale všechny jsou přirozenými odpověďmi současných kubánských možností na vyjádření v existujících divadelních prostorách a produkčních mechanismů vystoupení.

Kubánská národní expozice v Sekci zemí a regionů se chce soustředit na tuto naléhavost dostat divadlo ven z divadelních prostorů, ke které nyní dochází na kubánské scéně.

Je faktem, že už před více než 50 lety se pro nás stal „vnější svět“ obsesí a symbolem, který proniká všemi obdobími a vede většinu uměleckých oblastí a divadla skrze revoluční proces. „Vnější svět“ se pro nás nevyhnutelně stal antonymem a protikladem „vnitřku“, možná díky tomu, že naše země leží na ostrově nebo možná díky relativnímu nedostatku spojení, které jsme nechali rozrůstat a nést ovoce. Koncept a myšlenka „vnějšího světa“ má pro kubánský lid dramatický a tragický význam. Znamená pro nás naději, ale také vzdálenost a smrt. Představuje vše „špatné“, „nepřátelské“, vše „nové“ a „neznámé“ a tím pádem „nebezpečné“, v protikladu ke všemu „dobrému“, „přátelskému“ a „dávno známému a bezpečnému“. „Vnější svět“ chápeme vždy s pocitem nebezpečí.

Toto naléhavé divadlo často hraje texty od současných zahraničních autorů, mladých národních autorů nebo studentů tvůrčího psaní z divadelní fakulty. Hry jsou také vždy režírovány mladými režiséry, kteří inscenaci „vezmou ven“, aby unikli těm nejvíce konvenčním divadelním konceptům a našli novou scénickou významnost založenou na pravdivosti každodenního života.

Tyto divadelní skupiny a režiséři nacházejí nové dialogy a nové kontexty pro své vyprávění v prostorách mimo divadelní svět, stejně jako vztahy se současným kubánským publikem, které je z rostoucího přílivu informací a vizuální kultury z „vnějšího světa“ ve většině divadelních vystoupení pokaždé vyvedeno z míry.

Ještě jednou, věci z „vnějšího světa“ pro nás jsou: všechno mladé, nové, cizí a vše, co nebylo oficiálně schváleno vládou. To vše pro nás představuje zónu nebezpečí a experimentování. Pořád se ohlížíme do „vnějšího světa“ s tou stejnou důvěrou a s tím stejným podezřením, stejně jako se díváme na tyto nové přístupy k divadelním vystoupením. Kubánská expozice na Pražském Quadriennale coby nová a slibná možnost představuje některá z vystoupení, která se za užití výše popsaných kritérií uskutečnila především v hlavním městě. Naše hranice jsou poté otevřené a zkoumají „vnější svět“, tedy neustálou obsesi kurátora a lidu.