2015 » Gruzie » Sekce zemí a regionů

Kurátor:	Nino Gunia-Kuznetsova
Autoři tématu:	Tamar Bokuchava, Nino Gunia-Kuznetsova
Designer / Architekt výstavy:	Manana Gunia
Instituce:	V. Gunia Union of Young Theatre Artists (YTA Union) - OISTAT National Center of Georgia

Ženský hlas

Gruzínská národní expozice představuje práci 12 scénografek ukazující obecné charakteristiky současného gruzínského divadla.

V 19. a 20. století bylo gruzínské divadlo protagonistou národní myšlenky a národního politického a sociálního vývoje. Divadlo při pohledu na novou politickou a kulturní realitu 21. století čelí novým výzvám. Proces hledání nové identity se vztahuje na všechny vrstvy intelektuálního života, protože osobní a genderová identita jedince se proměnila společně s identitou politickou. Tyto procesy se projevují ve specifikacích kompozice, prostoru pro vystoupení, modelování času a dramatické interpretaci materiálů a barev. V některých z prací lze vnímat krizi identity skrze obrazy duševního a psychického utrpení, rozdělení, sebeironie, snění a rozkouskovaného, mozaického nebo stísněného a zdrženlivého prostoru, který vzniká díky nedávným konfliktům a nevyřešeným politickým a sociálním problémům. V dalších pracích je vše groteskní nahrazeno estetismem a půvabem, coby ideální protiváhou k disharmonické skutečnosti. Za negací reality, bolesti, utrpení a frustrace můžeme vidět svět na pokraji sebeobjevení. Artistická struktura ženských návrhů byla navržena s použitím zcela typických symbolů a základních barev, které jsou sice použity sporadicky, ale jsou plné životně důležité energie. Díky tomu máme pocit, že v hlubinách spirituality a kultury právě probíhá proces transformace a obnovení.

Gruzínský národní pavilon – Ženský hlas – je „prostorem“, kde virtuální jednota scénografů vytváří sjednocené panorama syntézou obrazotvornosti a hudby, která se skládá ze skutečných a virtuálních artefaktů. Na obrazovkách budou promítány záznamy scénografických prací / vystoupení, společně s videoartem inspirovaným ženskými divadelními designy.

Expozice zahrnuje specifika výstavního prostoru. Otevřené dveře do třech různých směrů zesilují proud návštěvníků, což symbolicky reflektuje geopolitickou specifičnost Gruzie. Zároveň pak otevřenost architektonického prostoru odporuje designu pavilonu, což se přibližuje estetice „černé skříňky“. Zatemněná okna a černé panelové struktury jsou navrženy tak, aby vytvářely prostor niternosti. Jako celek pak tvoří metaforu nevyhraněnosti názoru, která je typická pro politickou a duševní situaci tohoto přechodného období.

Hudební doprovod expozice je též dvojznačný a obsahuje kombinaci ticha a zvuku. Zvuk je tvořen mixem hudby a hluku. Ženský hlas je tak slyšen jak přímo, tak i obrazně.