PQ 2015

Novinky

Pražské Quadriennale scénogravie a divadelního prostoru Zpět na hlavní stranu Služby PQ 2015
PQ E-Scenography PQ Logo

Zpět

2015 » Slovinsko » Sekce zemí a regionů

Kurátor:Barbara Novakovič Kolenc
Autoři tématu:Meta Grgurevič, Ana Savić Gecan
Designer / Architekt výstavy:Meta Grgurevič
Instituce:Slovenian Theatre Institute

Stlačený vs. rozšířený prostor

Bouře trvá / Stlačený prostor

V temném, negativním výstavním sále jsou v apozici dva objekty. Vypadají jako pozůstatky prvotní divadelní akce nebo divadelního prostoru, jehož záznam je promítán na zeď.

Přenesením divadelního prostoru do jeho představení na výstavě se objekt stává ohniskem prostoru. Na jednu stranu je divadelní prostor hry Bouře trvá stlačen do podoby krychle, v níž jsou navrstvené kostýmy, na druhé straně je zde symbolický objekt (lahvička s nápojem lásky) naznačující důvody vzniku prostoru pro lásku mezi Tristanem a Isoldou. V díle Bouře trvá pozorujeme chvění časoprostoru zachyceného v bouři všudypřítomné minulosti. Kostýmní výtvarnice Ana Savić Gecan svými konceptuálními tahy stlačuje oděvy protagonistů do drobounkého kousku dávné minulosti. Látka pohlcuje vzpomínky (krev, pot a slzy) a prosycuje celý prostor objektu.

Oděv se svými nespočetnými a neviditelnými vrstvami představuje hranici mezi tělem a jeho okolím. Nyní je natolik zmenšen, že v něm neexistují žádné meziprostory, vzdálenosti ani setkání. Pauza nebo vzdálenost jsou velkou nicotou, která je ve stlačeném prostoru vystaveného objektu něčím chybějícím (manqué). Není čas. Minulé přítomnosti se staly objektem. Je zde lavička, na níž můžeme sedět před svýma vlastníma očima, nebo může prostě existovat v prostoru jako něco potlačeného, podvědomého. Na jevišti jsou geografie emocí i vzdálenosti mezi minulostí a přítomností připevněny do podivuhodně zarámovaného prostoru dvojitých žebřin. Na rozdíl od prostoru jeviště je galerijní exponát stlačen, aby poukazoval na nedostatek prostoru toho druhého.

Tristan a Isolda / Prodloužený prostor

Prostor jeviště obývá kinetická plastika. Je tak rozměrná, že funguje jako paralelní okolí. Velké množství opakujících se prvků z hliníku a plastových sítí způsobuje prosvítání, zatímco křivky evokují jemné obrysy okvětních plátků s jasně třpytivými hranami. Proměny tanečních forem a pohybů vytvářejí zhmotnělou iluzi, která se prodlužuje až k obzoru. Občas se toto nádherné prostředí zastaví, jen aby získalo hybnou sílu „vytvářející situace, jako je zahrada, přístřeší, hrozba, blízkost, vzdálenost, noc a den“ (Meta Grgurevič). Když se tento kinetický objekt sníží na povrch jeviště, vytváří segmentovaný palimpsest prázdnoty. To je okamžik, kdy je prostor lásky převeden do říše neviditelného – mimo.

V rámci výstavního prostoru je podstata baletní inscenace představována krabicí, která obsahuje zavěšenou lahvičku obklopenou zrcadly. Zrcadlený objekt vytváří velké množství pohledů na objekt v jedné rovině, a funguje tak jako souběžný průsečík přítomnosti a minulosti, což je velmi typické pro kubismus. Kubismus činí z média poselství (M. McLuhan). V mýtu o Tristanovi a Isoldě odráží nápoj lásky celou řadu významů: Isolda pohlíží na nápoj lásky jako na smrt, Tristan jako na smíření, Brangiena jako na pravdu. Pro Tristana a Isoldu zůstává poselství nápoje lásky skryté a neviditelné. Magický nápoj sice prostor lásky rozšiřuje, ale jejich láska je pro tento svět příliš velká. V exponátu samotném je souběžně zobrazována průsvitnost, podobně jako Tristanova „křišťálová komnata…, kde jsou jen růže a jitro“, do níž zve Isoldu.

 


Instalace je založena na scénografii baletní inscenace „Tristan a Isolda“ (Slovinská státní opera a balet, Lublaň, 2014) a kostýmních návrzích pro divadelní inscenaci „Bouře trvá“ (Slovinské státní činoherní divadlo, Lublaň, 2013).

Vystavující umělci / ateliéry

[zobrazit vše | skrýt vše]
  • Ana Savić Gecan
  • Meta Grgurevic
  • Jaša Mrevlje Pollak (JAŠA Mrevlje Pollak)
cz / en