Zpět
2015 » Katalánsko » Sekce zemí a regionů
| Kurátor: | Bibiana Puigdefàbregas |
| Autoři tématu: | Montse Amenós, Ramon B. Ivars |
| Designer / Architekt výstavy: | Ignasi Cristià |
| Instituce: | Institut del Teatre de Barcelona |
Katalánské způsoby. Alfons Flores, mezinárodní scénograf. Aleu a Lluc Castells, sdílené projekty.
Název expozice Katalánské způsoby má dva významy: katalánské styly a katalánské cesty. Způsobem myslíme trasu, cestu, stezku, trajektorii…, ale také metodu, styl a pochopitelně také způsob, jakým něco děláme.
Můžeme v dnešní době stále hovořit o středozemním, skandinávském, katalánském nebo českém designu? Mají v dnešním stále více globalizovanějším světě odlišné kultury své vlastní charakteristické rysy nebo dochází postupně k jejich odstraňování?
Podle nás je PQ, které hostí expozice z více než 60 zemí, dobrým fórem pro porovnání a prodiskutování této otázky.
Představíme některé nedávné operní inscenace Alfonse Florese, které vytvořil ve spolupráci s videoumělcem Francem Aleuem a kostýmním návrhářem Llucem Castellsem.
Stejně jako scénografie je i hudba jazykem, který ke svému vyjádření nepotřebuje žádná slova. Ačkoli mají opery libreta, slova v nich nejsou tak důležitá jako v činohře – opery jsou tradičně zpívány v jazycích, ve kterých byly původně napsány, nehledě na to, kde se právě hrají – a jsou často pouze pretextem pro hudbu a zpěv. A také pro prostor, ve kterém se vystoupení odehrává, protože opery potřebují nové světy, ve kterých by se mohly vyjádřit.
A přesně to vytváří Alfons Flores. Vymyšlené světy a vesmíry, které chce sdílet s námi, s publikem 21. století. Jsou propojeny s našimi obavami, úzkostmi a strachem.
Velmi současné prostory budou hostit univerzální témata klasických oper, která díky tomu budou odhalena ve zcela novém světle. Krutě nebo poeticky, ale nikdy samolibě. Prostory, které v nás vyvolávají otázky, rozrušují nás, hypnotizují nás. Obrovské, ohromné prostory. Enormní mašinérie, ve kterých je jedinec často pohlcen skupinou nebo přístroji. Prostory jakými jsou například neschůdné horské stezky.
Herci a prostor často vytvoří neoddělitelný celek, ve kterém jsou spolu promícháni lidé a figuríny, všichni jsou přitom z toho stejného těsta.
Promítané obrázky mění texturu prostoru. Někdy nám sdělují další příběhy, které se překrývají s těmi původními. Někdy je přemění natolik, až se nám nesmazatelně zapíší do mysli.
Kostýmy vytvářejí postavy, ale především skupiny. Jednotlivce patřící do nějakého společenství. Společenství se mohou zdát uniformní, ale pokud se podíváte více zblízka, na každém jednotlivci spatříte malé, charakteristické rozdíly.
Kostýmy hrají ve hře rozhodující roli, někdy v souladu s běžnou představou o hře či postavách, jindy zase nabízejí odlišný způsob vnímání a jiný názor.
Alfons Flores nám také ukazuje mnoho tváří. Práce s různými uměleckými týmy jeho samotného ovlivňuje a mění. Dokáže proto tvořit odlišné, nečekané světy. V některých projektech se znenadání objeví barva hněvu, kterou nás opět svede a zároveň znepokojí.
Díla v naší expozici – mezi nimi je například skulptura Clàudia, která je modelem pro scénu opery Le Grand Macabre nebo strom, který je zmenšeným modelem skulptury z opery Daphne – žijí svým životem i po ukončení představení, pro které byla vytvořena. Stanou se autonomními díly, která mají hodnotu i sama o sobě. Franc Aleu vytváří nové video, které bude promítáno na Clàudii a z kostýmů od Lluca Castellse se stanou umělecká díla. Na velké obrazovce bude běžet videomontáž ukazující fotky z několika posledních oper. Tato expozice vytvoří část tříproudového dialogu mezi Colloredo-Mansfeldským palácem a modelem Clàudia.
Hudba, Architektura, Scénografie
Diskuze u kulatého stolu: Světy beze slov
Rádi bychom hovořili o scénografii jako o jazyku a způsobu psaní her. Ve svém nejširším slova smyslu obsahuje scénografie kostýmy, osvětlení, projekce…
Diskuze se zúčastní tři katalánští designéři, kteří jsou tu zastoupeni: Alfons Flores, Lluc Castells a Franc Aleu.