2015 » Slovensko » Sekce zemí a regionů

Reflexe obrazu. Milan Čorba

„Netvořím, abych maloval pěkné obrázky či vyráběl krásné sochy. Umění je jen prostředkem vidění. Na cokoliv se podívám, to mě převyšuje a překvapuje; nevím ani přesně, na co se vlastně dívám. Je to velmi složité. Člověk by se měl jednoduše stále snažit věci napodobovat, aby mohl objasnit, co vlastně vidíme.“ (Alberto Giacometti, Moje Realita, Arbor Vitae, Praha, 1998)

Vnitřní a vnější svět, introvertní a extrovertní povaha, reflexe a obraz jsou vzájemně propojeny; jeden bez druhého nemůže existovat, tak jako tělo nemůže být bez duše, jin bez jangu. Život umělce a život umění se odráží v tvorbě, jejím procesu, formě i obsahu. Umělec si všímá svého okolí, uvědomuje si ho, nechává se jím inspirovat a konfrontuje ho se svým vnitřním já. Jeden bez druhého jsou jako tělo bez duše, jako pouhá polovina pravdy či klam. Jde o opak celku a harmonie.

Člověk / umělec má duši a vlastní lidský příběh. Nese si v sobě i na sobě. Je to kostým ušitý na míru tak, aby odpovídal velikosti umělce a lidské bytosti.

Strukturu, linii a tvar kostýmu vytváří kostýmní návrhář. V té chvíli začíná nový příběh, příběh filozofa a psychologa, člověka a umělce. Prostřednictvím kostýmu může odhalit vnitřní já, duši toho, kdo kostým nosí na sobě, a přizpůsobit ho tvaru jeho těla. Kostým se tak stává jeho stínem, reflexí jeho perspektivy, vnitřního světa a myšlenek.

Výstava Reflexe obrazu. Milan Čorba skládá poctu kostýmnímu návrháři Milanu Čorbovi, který zanechal významný tvůrčí a lidský odkaz slovenskému i českému divadelnímu umění. Jeho osobitý talent se projevil v mnoha divadelních i filmových kostýmech určených československému, a později také slovenskému a českému, divadlu a filmu. Celkově se podílel na vzniku 200 divadelních inscenací, 62 celovečerních filmů a téměř 500 televizních filmů, produkcí a seriálů.

Umění Milana Čorby se vyznačovalo citem pro detail, historickou přesností a konzistencí střihů. Jeho kostýmy naplno podporovaly sdělení, které chtěla produkce předat. Čorba nikdy nevnímal oděv jako předmět vizuálního umění, ale spíše jako „nositele dramatické myšlenky“. Svou práci založil na principech realismu a verismu. Právě verismus mu umožnil hledat „pravdu“. Herec oblečený do kostýmu Milana Čorby se stával nositelem emocionální informace. Herec i kostým v sobě skrývali tajemství, metaforu a zároveň historii celého lidstva.

Neoddělitelnou součástí života a identity Milana Čorby bylo jeho pedagogické působení na VŠMU v Bratislavě. V roli pedagoga, děkana, profesora a později i rektora ovlivnil mnoho současných scénografů a kostýmních návrhářů. Díky učitelské profesi mohl plně rozvíjet svou povahu „vizionáře“, pro kterého jsou nápady a jejich realizace důležitou součástí života. Čorbova lidská velikost byla vedle talentu a odbornosti jeho nejvýraznější vlastnost. Osobnost Milana Čorby byla uceleně zachycena v knihách, které vydal v pozdějších letech svého života: Oproti času (2011), Kostýmová tvorba (2009), Plamen svíčky slunci nepřidá (2014) a Kultura a civilizace (2014).

Charakter výstavy Reflexe obrazu. Milan Čorba je dán jejím umístěním v historickém prostoru gotického kostela svaté Anny. Fresky, které se zde zachovaly, se staly základním materiálem výstavy. Předměty nemají soupeřit s prostorem, právě naopak, výstava se stává součástí prostoru a posiluje a zrcadlí jeho krásu a jedinečnost. Zrcadla ho proměňují na moderní palimpsest, který spojuje minulost s přítomností. Sedimenty zrcadlových obrazů evokují umělcovy vzpomínky, jeho zkušenost a osoby, které ho v životě ovlivnily. Interiér však umožňuje návštěvníkům ponořit se do myšlenek a přemítat. Přímí návštěvníci se tak stávají pozorovateli a herci zároveň – mohou sledovat příběhy lidí a pozorovat svět, který se automaticky stává divadlem.