2015 » Brazílie » Sekce zemí a regionů

Kurátor:	Ronald Teixeira
Autoři tématu:	Ronald Teixeira, Doris Rollemberg
Designer / Architekt výstavy:	Doris Rollemberg

A znova!

Kurátoři brazilské expozice se rozhodli sestavit sbírku příběhů zidealizovaného prostoru. Jedná se o prostory, které nebyly prozrazeny, nebo je běžný divák jednoduše nevidí. Místo předtím, místo, které si představujeme. Připouštíme a zároveň zdůrazňujeme, že naše volba není víc, než pokus zachytit obraz stavu brazilské scénografie posledních čtyř let. Za tímto účelem vychází návrh kurátorů z pohledu scénografa, aby vznikla jakási multidimenzionální aréna, ve které několik hlasů obývá živé kinetické teritorium. Zkoumali jsme existenci pra-místa, které by se stalo základem pro vytvoření jedinečného prostoru. Cílem našeho návrhu je umožnit divákům nahlédnout do prostoru, který vytvořil a zabydlel designér, do prostoru, který tu byl předtím, než vznikl prostor samotné scény, prozradit původ nápadu prostřednictvím Tvůrčí zpovědi – formou zidealizovaného a utopického prostoru objasnit neviditelnou scénografii, která existuje a předchází scénografickému projektu. Zdůrazňujeme, že „nejde zas až tak o to vědět, kde se tu vzal, ale jednoduše přijmout fakt, že jsme tu my: kolem nás neexistuje žádný specifický prostor, krásný prostor, nádherný prostor, ale miliony střípků různých prostorů.“1 Pokud je vnímání subjektivních prostorů tvůrců scény čitelné, vytváří společné dílo prostorovou krajinu. Také návštěvníci se stanou součástí tohoto prostoru, když si tyto příběhy osvojí a nechají se jimi vést. Ztotožňujeme se s Lopesovou koncepcí krajiny2. Podle této koncepce otvírá krajina řadu možností, je chápána jako předmět vědění a estetické kontemplace, poté jako předmět konzumu, sféra intervence a lidských aktivit, „kde se potkávají prvky přírody a kultury, geografie a historie, interiéru a exteriéru, jednotlivce a skupiny, prvky reálné a symbolické.“3 Když takto uvažujeme o krajině, lokalizujeme její místo před světem. Krajina „se rozpíná do každého prostoru, vždy je prezentována jako místo střetu.“4 Naším cílem je objevit neviditelnou scénografii: takovou, která nás všechny hluboce ovlivňuje, včetně a především té, která vychází od scénografů – vydat se zpět k projektu, který upozorňuje na místa, kde jsou autoritou. Prozkoumávat její místo a zdůrazňovat tím její teritoriální funkci. V souladu s tímto pohledem představujeme krajinu, jejímž cílem je přeučit naše vnímání jemnosti, ač s vědomím bezmocnosti. Prostor, který geometricky ztělesňuje každodenní vztah mezi stavem beztíže a sněním za bílého dne o tvůrčí představivosti.

1 PEREC, George. Espèces d’espace. Paris Galilé, 1987, s. 13.
2 LOPES, Denílson. Invisibilidade e desaparecimento. In Espécies de Espaços: territorialidades, literatura, mídia. Organizadores: Izabel Margato e Renato Cordeiro Gomes. Belo Horizonte. Editora UFMG, 2008, s. 81.
3 LOPES, Denílson. Op. cit. s. 81.; COSTA, Antonio. Invention et reinvention du paysage. Cinémas – Reveu d’études Cinematographiques, Montreal, Université de Montreal, vol. 12, no. 1, 2001, s. 7. (dossiê Le Paysage et le Cinéma)
4 LOPES, Denílson. Op, cit. s. 83., MITCHELL, W. J. T. Introdution. In: Landscape and power. Chicago: Chicago Uni-versity Press, 1994, s. 1.

Ronald Teixeira – Brazilský kurátor – umělecký ředitel, scénograf a kostýmní výtvarník, magisterský titul z Fluminense Federal University (UFF), pedagog na Rio de Janeiro Federal University (UFRJ) )

Doris Rollemberg – Brazilská kurátorka Sekce zemí a regionů – architektka, scénografka, doktorský titul v oboru divadla (UFRJ), pedagožka na Rio de Janeiro State Federal University (UNIRIO)

Rosane Muniz – kurátorská poradkyně pro Sekci zemí a regionů - kostýmní výtvarnice, novinářka, studentka doktorského programu a magistra performativního umění na University of São Paulo (USP), pedagožka na Fine Artes University Center.

O projektu výstavy: Zařízení ve tvaru dvanáctistěnu z lepenky. Součástí této struktury jsou samostatné oblasti. Uvnitř jsou vidět pozorovací štěrbinou původní díla scénografů inscenace. Tato tělesa ovládá sám návštěvník, který musí odstranit krytku, aby si mohl prohlédnout fotky původní inscenace uvnitř objektů.