2015 » Kolumbie » Studentská sekce

Manufactura teatral

Návštěvníci budou sdílet zkušenosti, které studenti získali při studiu. Projekt se zaměřuje na komunikaci a výměnu informací prostřednictvím nelineární výstavy složené ze scénických objektů uložených v zavazadlech, které si s sebou studenti přinesou.

„Nejdůležitější pro nás je, aby studenti při studiu zkoušeli být aktivní, aby to byli studenti, kdo se vydává za poznáním, nikoliv naopak. Takové cvičení prověří jejich intuici, dožene je k týmové práci, dovede je k řešení skutečných problémů a vytvoří u nich potřebu učit se, kterou bude učitel pouze doprovázet.“

Chtěli jsme, aby zpracování této výstavy bylo součástí výuky, jakýmsi tvůrčím cvičením pro studenty a absolventy, při kterém by si mohli lépe uvědomit vlastní proces učení. Z toho důvodu jsme je požádali, aby se rozdělili do skupin a vytvořili jeden narativní předmět, který s sebou přivezou do Prahy ve svém zavazadle.

Tímto způsobem chceme s veřejností sdílet proces výuky, chceme ho představit z jiného, osobnějšího pohledu a chceme pracovat s hlavním tématem Quadriennale, které, jak se domníváme, spočívá v tom být objeven a objevit odlišnou kulturu, zamýšlet se nad pojmy cestování a setkávání, a zároveň podpořit skutečnou výměnu zkušeností s návštěvníky pavilonu.

Nechceme jen vystavit vzpomínky z archivu, nechceme prezentovat naši práci ve statické podobě. Využijeme zmíněné „scénické objekty“, a to různými způsoby: některé se vystaví a budou představovat vlastní svět svých tvůrců, jiné se použijí jako vybavení samotného pavilonu. Navrhujeme pojmout výstavu jako nelineární narativní prostor, abychom povzbudili komunikaci mezi výstavou a jejími návštěvníky.

Tato zavazadla mohou fungovat samostatně, nebo se mohou doplňovat (lze je kompletovat). Rádi bychom, aby se pavilon každý den měnil, a to nejen svým uspořádáním, ale i obsahem a způsobem, jakým je vyjádřen za pomoci daných prvků. Jako by návštěvníci stáli před jevištěm, na kterém by se neustále měnila scéna.

Dále bychom rádi vyzdvihli Katedru scénografie při Škole architektury ve francouzském Nantes, se kterou úzce spolupracujeme na vytvoření a realizaci výukových programů, ale především se zamýšlíme nad stále se měnící definicí scénografie jako profese.

Témata našeho zájmu jsou pestrá: od teoretického rámce a vytvoření akademického programu, přes praktická cvičení, která jsme vyvinuli v rámci výuky za poslední dva roky (2012–2014), včetně různých odborných cvičení, až po realizaci našich tvořivých workshopů, které stále běží.

V neposlední řadě bychom rádi zdůraznili, že naše zařízení mají vztah ke svému prostředí a že jsou součástí procesu sociální a městské obnovy, která probíhá v krizových oblastech města.