2011 » Německo » Architektonická sekce

hraj bauhaus: inscenuj satelit

Projekt hraj bauhaus – inscenuj satelit zkoumá historickou i současnou roli divadla Bauhausu jakožto interdisciplinární performační laboratoře zaměřené především na rozvíjení a průzkum prostorovosti. Expozice bude mít dvě formy prezentace: 1. „sbalenou“ – budou vystaveny jednotlivé části scény a poběží vedle nich videoprojekce o historii jeviště Bauhausu a jeho současném využití s důrazem na fungování „divadelního satelitu“. 2. „rozbalenou“: v průběhu PQ „divadelní satelit“ rozbalíme v pražském veřejném prostoru a uspořádáme v něm tři taneční představení a ukázky přednášek pod souhrnným názvem hraj bauhaus – relax. To znamená, že jeviště dočasně opustí prostor expozice. Divadelní dílna Bauhausu byla založena v roce 1921 ve Výmaru a od roku 1926 pokračovala v Dessau. Byla nedílnou součástí této slavné školy architektury a designu. Současné divadlo Bauhausu je jedním z nejdůležitějších divadelních projektů vůbec. Koncept „typizovaného jeviště“ a kostýmního tance, s nimiž přišel Oskar Schlemmer, a konkrétní taneční představení, která se v Bauhausu konala, jsou v současné době považovány za klíčové projekty tehdejšího avantgardního divadla. Stejně důležité však byly pokusy Bauhausu vytvořit „mechanizovanou scénu“, při nichž se jevištní prostor upravoval a přetvářel pomocí technických a kinetických zařízení. Živí herci pak byli z jeviště téměř vyloučeni, což byl trend, který odrážel dominantní postavení výtvarných designerů Bauhausu. Tyto projekty se do dějin divadla zapsaly jako nereálné experimenty, nicméně stále jsou pro divadelní tvůrce nevyčerpaným zdrojem inspirace, nejspíš právě proto, že nikdy nebyly dotaženy do konce. Historické divadlo Bauhausu bylo spíše než divadelní dílnou jakousi experimentální laboratoří, v níž „jeviště“ sloužilo především k tomu, aby rozvíjelo prostorové uvažování a představivost na vysoce abstraktní úrovni. V Bauhausu se koncept „stavby“ neomezoval pouze na návrh a realizaci architektury v tom nejužším slova smyslu. Bauhaus se vědomě stavěl do opozice k tehdejším akademiím a školám užitého umění, kde se vzdělávali architekti, a definoval koncept „stavby“ jakožto elementární a univerzální návrh, který zohledňuje prostorové „uzpůsobení životních procesů“ stejně jako konstrukci základních prostorových jevů pomocí formálního uspořádání, barvy, světla a pohybu. Divadlo Bauhausu v Dessau je místnost umístěná ve středu monumentální budovy Bauhausu. Nachází se mezi foyerem a jídelnou, což znamená, že byla programově zasazena do celkové organizace budovy. Tím je zaručena i funkce divadla jakožto společné platformy – může se propojit s jídelnou pomocí skládacích a posuvných stěn a troje dvojité dveře umožňují i otevření do foyeru. Z toho vyplývá, jaká role byla divadlu přiřčena ve dvacátých letech dvacátého století: propojovalo vážnou a výrobně orientovanou práci (křídlo s dílnami) s družnými volnočasovými aktivitami (jídelna). Zároveň však fungovalo i jako autonomní projekt. Tento výjimečný prostor opět slouží divadelním a hudebním vystoupením, uměleckým akcím, experimentální tvorbě a vědeckému bádání. Hlavním cílem je co nejkomplexnější pochopení toho, jak Bauhaus vnímal divadlo – jakožto laboratoř a platformu pro tvůrčí studium prostorových konceptů, metod a nástrojů. V roce 2011 se „divadelní satelit“ vydal na turné, na němž tyto myšlenky uvádí do praxe a zároveň navazuje nové umělecké vztahy. Představení ve veřejném prostoru Prahy v průběhu PQ2011 budou společným projektem Nadace Bauhaus Dessau a tanečníků a tanečnic z divadelní fakulty Akademie múzických umění (DAMU).