Zpět
1987 » Švýcarsko » Scénická a kostýmní tvorba
Švýcarsko
Werner Strub, ve snaze přiblížit svou práci na divadelní masce, použil úryvku z knihy Eduarda Sanguinetiho Maschere e Choc, která je věnována práci Benno Bessona, s nímž Werner Strub spolupracoval mj. Také na Sofoklově Králi Oidipovi, adaptovaném právě Sanguinetim. „Divadlo je maska. Je to převtělení v širším slova smyslu. Herec je vytvářen hlavně přeměnou, k níž dochází v okamžiku, kdy, přebíraje svou roli, odkládá zdánlivě svou vlastní každodenní totožnost, svůj vlastní občanský status, aby se stal někým jiným. Pro něho to strukturálně znamená ,já jsem někdo jiný´: Tím, že ztělesňuje postavu, vytváří a vykresluje ji na scéně, zřetelně ukazuje na předem přijaté a dohodnuté odcizení. A maska, kostým, líčení jsou klamné, avšak průhledné znaky přeměny osoby. Jestliže si Besson vybral masku, je to proto, že s provokativní samozřejmostí rád zdůrazňuje tento systém jasné falzifikace, na níž se zakládá divadlo, a připomíná rituální původ tohoto slova. A to je první paradox, podle něhož se při předváděném převtělení, které má klamat, zjevuje a zároveň převrací rys magického obřadu v kulturní herní konvenci. V divadelním převtělení nelze oddělit moment okouzlení a moment zjevného předstírání. A toto převtělení pochopitelně platí stejně pro herce, čas a prostor. Proniká i do textu. Zde je také jinde, teď je také kdysi. Tato postava je přesně taková jako tato osoba. To co říká, je citace jejích slov."
