Zpět
1987 » Brazílie » Scénická a kostýmní tvorba
Brazílie
V zemi o rozloze téměř devět miliónů čtverečních kilometrů, kde žije více než 130 miliónů obyvatel, neexistuje žádná škola, která by vychovávala scénografy či divadelní technický personál. Většina scénografů absolvovala studium architektury nebo výtvarného umění a experimentováníma hledáním získala specializaci v tomto oboru. Sotva 10 % téměř 200 divadelních sálů (90 % se nachází v Sao Paulu a v Rio de Janeiru) disponuje základním vybavením pro náročnější scénografické projekty. V Brazílii existuje jen velice málo stálých divadelních společností, pouze dva nebo tři soubory jsou schopny nastudovat kontinuálně dvě nebo tři inscenace. Mezi výjimky patří Stálá repertoárová společnost (Companhia Estável de Repertório] s šesti inscenacemi a Středisko pro divadelní výzkum (Centro de Pesquisas Teatrais) se čtyřmi inscenacemi. Ve většině případů se pro následnou inscenaci podaří udržet jeden soubor, ale nikoli jednoho režiséra. Možná díky těmto problémům a překážkám si brazilští scénografové získali určitou všestrannost a rozvíjejí svou tvořivost. To, co vystavujeme na Pražském quadriennale, představuje tvorbu tří scénografů, kteří pracují pro jeden divadelní soubor. Soubor se teprve formuje, proto nebyl zatím schopen definovat specifika své práce.
V zemi o rozloze téměř devět miliónů čtverečních kilometrů, kde žije více než 130 miliónů obyvatel, neexistuje žádná škola, která by vychovávala scénografy či divadelní technický personál. Většina scénografů absolvovala studium architektury nebo výtvarného umění a experimentováním a hledáním získala specializaci v tomto oboru. Sotva 10 % z téměř 200 divadelních sálů (90 % se nachází v Sao Paulu a v Rio de Janeiru) disponuje základním vybavením pro náročnější scénografické projekty. V Brazílii existuje jen velice málo stálých divadelních společností, pouze dva nebo tři soubory jsou schopny nastudovat kontinuálně dvě nebo tři inscenace. Mezi výjimky patří Stálá repertoárová společnost (Companhia Estável de Repertório) s šesti inscenacemi a Středisko pro divadelní výzkum (Centro de Pesquisas Teatrais) se čtyřmi inscenacemi. Ve většině případů se pro následnou inscenaci podaří udržet jeden soubor, ale nikoli jednoho režiséra. Možná díky těmto problémům a překážkám si brazilští scénografové získali určitou všestrannost a rozvíjejí svou tvořivost. To, co vystavujeme na Pražském quadriennale, představuje tvorbu tří scénografů, kteří pracují pro jeden divadelní soubor. Soubor se teprve formuje, proto nebyl zatím schopen definovat specifika své práce.
