Zpět
1979 » Kanada » Scénická a kostýmní tvorba
KANADA
Když odborníci analyzují kořeny a vývoj umění v Kanadě, docházejí většinou ke stejnému závěru:mé-li toto umění specifický kanadský charakter, pak je to dáno velkou geografickou rozlohou země, jejím relativním mládím a mnohokulturní skladbou jejího obyvatelstva. To je nepochybně pravda. Umění v Kanadě lze tedy charakterizovat jako různorodé a eklektické. Nicméně podíváme-li se na současný stav kanadského divadla a divadelní architektury, odhalíme podivný fakt, který naznačuje, že zde existují určité specifické podmínky, jež formují vývoj tohoto prvku kanadského kulturního spektra.- Je jím skutečnost, že v posledních čtyřech letech se postavilo velmi málo původních divadelních budov, a že daleko významnějším se tak jeví vznik velkého počtu hracích prostorů v starších restaurovaných nebo přeměňovaných budovách různého typu. K této tendenci v kanadské divadelní architektuře,' spíše renovovat než stavět, vedou částečně i finanční omezeni. Tato situace však naznačuje i existenci čistě kanadského postoje k divadlu.Tímto postojem je pionýrský duch a vnitřní smysl pro optimismus, jež vedou naše umělce k tomu,aby ve staré stodole nebo skladišti viděli potencionální divadlo, sehnali jakékoli dostupné finanční prostředky,realizovali tuto svou představu, a přeměnili tak opuštěnou skořápku bez života ve stánek uměni. Přestože kanadské divadelnictví nemá dlouhou, tradici,dosáhli jsme v poměrně krátkém časovém rozmezí kvantitativně i kvalitativně stejné působivosti divadla jako kdekoli na světě. Před pětadvaceti lety dominovaly našemu divadlu zájezdové společnosti s broadwayskými inscenacemi. Existovala zde pouze hrstka profesionálních souborů, které využívaly kanadského talentu a uváděly původní tvorbu. Divadla Théátre du nouveau-monde v Montrealu, Jupiter Theatre v Torontu, Canadian Repertory Theatre v Ottawě a Shakespearovský festival ve Stratfordu,které byly založeny na počátku padesátých let, jsou dnes považovány za výkvět kanadského profesionálního divadelnictví. Společnost stratfordského divadla začínala v cirkusovém stanu a ostatní společnosti pracovaly v kinosálech nebo pronajatých auditoriích. Všechny však byly založeny v pionýrském duchu a musely spoléhat na to, že jim optimismus vydrží i v průběhu mnohaleté práce. A tak ačkoli se počátek nezdál nejslastnější, dnes,po dvaceti letech, vyrostlo z tohoto podhoubí přes 150 profesionálních společností. Stratfordská společnost, založená roku 1953, postavila divadelní budovu pro více než 2500 diváků, divadlo, které je obdivováno a napodobováno v různých zemích. I jiná divadla - např. Shaw Festival Theatre, Manitoba Theatre Center, Citadel Theatre v Edmontonu, která začínala ve vypůjčených prostorách, si od té doby vybudovala vlastní budovy. A mnohá, která patří k nejvýznamnějším, jako některé soubory ve Victorii, Vancouveru, Calgary, Montrealu, Torontu, Halifaxu, stále působí v adaptovaných sálech. Přibližně sto dalších společností, které tvoří "divadlo jiného typu", sklízí úspěchy v nejrůznějších typech prostorů od skladišť po kavárny. V ontarijském Londýně se místní amatérská skupina rozhodla přejít mezi profesionální scény a nedávno dokončila adaptaci budovy bývalého kina a vaudevillového divadla. V Torontu tři malé skupiny - The Open Circle, The New Theatre a Theatre du Petit Bonheur - spojily své síly a přeměnily bývalou soudní budovu na mnohoúčelový divadelní komplex. Jestliže v současné době existuje v Kanadě na 15-20 stálých profesionálních divadel vysoké úrovně, nelze zapomínat ani na to, že významný podíl "divadla jiného typu" tvoří malá,často náhodně vznikající a odvážná experimentální divadla. Ta mají často k dispozici jen o málo více než optimismus, který je průvodním znakem našeho divadelnictví. V celém vývoji našeho divadla jsme se naučili jedno. Jestliže se kanadské divadlo dostalo na svou současnou úroveň díky průkopnickému úsilí a optimismu, pak můžeme doufat, že mu tyto vlastnosti pomohou v dalším, dynamičtějším růstu i v budoucnosti. Naše naděje na rozvoj kanadského divadelnictví pak posiluje důvěra v ověřené vynikající výsledky lidí, kteří mu dali nynější podobu. Mezi ně patří i pět výtvarníků, jejichž práce jsou vystavovány na letošním Pražském quadriennale. Všichni pracují jak v oblasti kostýmního,tak scénického výtvarnictví a reprezentují rozmanitost divadelní aktivity v celé zemi. Robert Prevost je jedním z mála vyskytujících se typů lidí – je komplexní divadelní osobností. Jeho koncepce inscenace se nerealizuje pouze v prvcích scénických návrhů,ale také prostřednictvím jeho režisérských schopností. Michael Eagen je velmi aktivním scénickým výtvarníkem, působícím v rozsáhlé sféře divadel, od největších po nejmenší, jejichž rozpočty kolísají zároveň s jejich velikosti. V tomto smyslu je jeho práce neustálým bojem mezi přizpůsobivostí a změnou. Je také jeden z mála scénických výtvarníků, kteří pracují soustavně jak v anglicky tak francouzsky mluvícím divadle. Susan Benson pracuje intensivně v jednom z nejvýznamnějších kanadských divadel, ve Stratfordu, kde prosadila využití výsuvné scény. V jejích návrzích se odrážejí potřeby této scény i specifické rozmístění obecenstva /kruhové/, což klade vysoké nároky na návrhy kostýmů. Cameron Porteous je jedním z mála stálých výtvarníků ve velkém divadle. Působí v divadle The Playhouse ve Vancouveru.To mu umožňuje spolupráci se stálým technickým týmem a tudíž i možnost vytvářet objevnější návrhy. Astrid Janson - její vzrušující, kinetické návrhy se vyvíjejí jak z kolektivního přístupu za podpory studia Toronto Workshop, tak z potřeby spoléhat spíše na lidský prvek než na obrovský rozpočet. Práce těchto pěti výtvarníků ukazuje celý komplex rozdílných podmínek, návrhářských stylů i přístupů k řešení scénických problémů, a proto jsme ji vybrali pro tuto výstavu. Bohužel pro nedostatek času i místa nemůžeme ukázat práci mnoha dalších významných kanadských scénografů. Přestože na výstavě zastupuje Kanadu pět umělců, žije zde přes sto scénických výtvarníků, z nichž každý je individuální tvůrčí osobnosti. Se vzrůstem divadelní aktivity v posledních letech vzrostl i počet scénických výtvarníků a rozšířilo se pole jejich působnosti. Jakmile kanadské divadelní společnosti začaly objevovat různé inscenační styly, v souvislosti s technickými podmínkami svých budov, začali také kanadští výtvarníci rozvíjet pestrou škálu individuálních stylů a přístupů k scénografii, jejichž motivem byla pouze touha být co nejlepší. Upřímně doufáme, že se .Vám naše expozice bude líbit a že bude vhodnou ukázkou kanadského ducha.
