PQ 2015

Novinky

Pražské Quadriennale scénogravie a divadelního prostoru Zpět na hlavní stranu Služby PQ 2015
PQ E-Scenography PQ Logo

Zpět

1979 » Maďarsko » Scénická a kostýmní tvorba

Kurátor:József Bögel

MAĎARSKO

Scénárista expozice: Katalin Teleki Maďarská scénografie prodělala v posledních patnácti letech značný vývoj. Stala se nezávislejší, ideovější a vydobyla si v mezinárodním měřítku významné místo. Určujícím faktorem tohoto vývoje je celkový rozkvět kultury. Zrodila se nová generace, disponující modernějšími prostředky, schopná dát maďarskému divadlu nové impulsy. Dále je nutno se zmínit o vytvoření nových tvůrčích dílen. Před scénografy starší generace byly postaveny nové úkoly. Začátkem 60. let začali absolventi vycházející z Vysoké školy dekorativních umění hrát v maďarské scénografii důležitou roli. Přidalo se k nim několik specialistů jiných oborů, např. inženýři, a jejich řady byly ještě posíleny těmi, kteří studovali v cizině a vnesli do maďarského divadelního života tradice,, zkušenosti a charakteristický styl z Prahy, Leningradu, Bratislavy. Naši scénografové čím dál tím častěji cestují do ciziny a naopak. Zahraniční soubory přijíždějící do Maďarska dávají konkrétní představu o vývoji scénografie ve světě. Modernizace a emancipace maďarské scénografie se opírá především o intenzívni práci tvůrčích dílen. Počet výstav v průběhu posledních let se zmnohonásobil, teoretický zájem o scénografii vzrostl, četné studie a monografie shrnují a analyzují dané problémy. Maďarská scénografie si začala dobývat světovou pověst, jak o tom svědčí medaile a ceny získané na Pražském quadriennale 1975 a na Triennale v Novém Sadu 1966, 1969, 1978. Vývoj scénografie je velice mnohostranný. Scénické návrhy, které vytvořil Gábor Szinte pro Divadlo I.Madéeha a Lészló Drégely pro Veseloherní divadlo a Divadlo v Budapešti, stejně jako návrhy realizované Emilem Vatou pro Národní divadlo v Pécsi, se setkaly s pozoruhodným úspěchem. Doyen maďarské scénografie Mátyás Varga vnesl do své techniky nové prvky; uveďme alespoň jeho kompozice vytvořené pro Festival v Szegedu. Působivý efekt, solidní znalost řemesla, schopnost vytvořit intelektuální atmosféru sahající někdy až k symbolismu, to jsou hlavní charakteristické rysy scénických návrhů Istvána Kopeczi Boczeho. Na přední místo se prosazují všestranné zkušenosti s využitím kombinovaných metod osvětlení, stereoskopické projekce atd. Dobré výsledky zaznamenává v této oblasti Arpád Csányi v Národním divadle, Miklós Fehér ve Veseloherním divadle a v dalších divadlech v hlavním městě i na venkově, a zvláště pak László Székely v Divadle Szigligetiho v Szolnoku, známém jako výborná tvůrčí dílna činoherního divadla. Gyorgy Rajkai, scénograf Divadla Thalia od jeho založení, umělec rovněž velice konstruktivní, jeden z velkých mistrů maďarské scénografie, používá také speciálních světelných efektů. Rovněž řada dalších umělců hledá způsob, jak dosáhnout zvláštního účinku. Jmenujme Agnes Gyarmathyovou, která svými návrhy se pokouší zvládnout divadelní prostor jednodušeji, viz např. její scénické výpravy pro Národní divadlo v Szegedu. Analogickým způsobem se vyvíjí i talent Gyuly Pauera z divadla v Kaposvéru. Nejlepší maďarští scénografové se odpoutali od naturalismu a detailismu. Docházejí někdy až k zásadnímu přetvořeni divadelního prostoru; vyznavači nejrůznějších moderních směrů /oproštěné divadlo, otevřené divadlo, divadlo-dílna, divadlo-cirkus atd./ vytvářejí jednoduše prostor, jakýsi druh arény, v níž se mohou uplatnit nejrůznější koncepce. To charakterizuje např. umění Lajose Jánoše, jednoho z nejpozoruhodnějších představitelů střední generace. Díky modernímu uměleckému citu a neobyčejné schopnosti uspořádat scénický prostor, se mu podařilo, vytvořit návrhy neobyčejné výraznosti a bohatého intelektuálního obsahu. Zvláštní zmínky si zasluhuje Ilona Keseruová, bývalá malířka obrazů a fresek, která se stala scénografkou. Její scénografické návrhy a kostýmy daly podnět ke zrodu originálního malířského stylu - v podstatě jde o abstraktní umění, někdy ovlivněné kubismem, ale vždy úzce spjaté s obsahem, se situacemi, s charaktery. Bývalý inženýr Lészló Najmányi pracuje nyní jako scénograf pro řadu divadel v hlavním městě i na venkově. Vytváří osobité návrhy, které dávají iluzi laboratoře, oproštěného divadla. Mezi nejmladšími a těmi, kteří studovali v cizině, inklinují někteří k folklóru /Judit Kálíaiová, Sándor Körösi/, jiní se projevují originálními prostorovými kompozicemi a použitím zvláštních materiálů /Judit Zimmerová/. K dynamickému směru patří scénografové maďarské televize, kteří rovněž často spolupracují s různými divadly: Robert Wegenast, autor návrhů plných poezie, Gábor Balló, Barna lóth, Judit Szekuleazová, Sándor Nagy a Sándor Lévai. Prvořadou úlohu v maďarské scénografii hrají tvůrci kostýmů. V této oblasti můžeme hovořit o "maďarské škole" v čele s kostýmní výtvarnici Národního divadla Juditou Schafferovou /rovněž vynikající profesorkou/. Její četné návrhy pro divadla a maďarský film jsou osobité a elegantní, projevuje se v nich jistota vkusu, silná ideovost a velká výrazová síla. Její kostýmy vytvořené pro hru Layose Marótiho Předposlední noc, uvedenou v Národním divadle, získaly na posledním Pražském quadriennale stříbrnou medaili.J.Schafferové, stejně jako další umělkyně – Marianne Wieberová, která pracuje pro televizi i divadla, Nelli Vágóová z Národního divadla a Marta Jánoskutiová z Veseloherního divadla, vytvářejí tzv. "dynamické" kostýmy. Každá z nich má svůj osobitý styl a používá originálních prostředků /liší se mezi jiným i výběrem použitých materiálů, jejich zpracováním/, ale jejich kostýmy poskytují i různé možnosti kombinování, a v tom tkví jejich dynamičnost. Velice osobité jsou rovněž kostýmy Erzsébet Mialkovszkyové. Zcela zvláštní místo zaujímají světově proslulí maďarští tvůrci loutek. Jmenujme v prvé řadě Ivana Koóse a Veru Bródyovou s jejich nezastupitelnou prací v budapešťském loutkovém divadle, kteří vdechují život jak kouzelnému světu pohádek pro děti, tak dramatům a operám klasickým i moderním. Pokud jde o operní divadlo, které by si rovněž zasluhovalo zvláštní kapitolu, musíme se zde omezit na uvedení jmen tří umělců, kteří pracují jak pro operní scény, tak i pro ostatní divadla. Je to Tivadar Márk, tvůrce krásných výrazných kostýmů, Gábor Forraý, který vyniká dokonalým vkusem a vysokou ideovostí, a konečně Peter Makai, neúnavný hledač nových výrazových prostředků. Vzhledem k tomu, co bylo již uskutečněno, můžeme na závěr říci, že maďarská scénografie se obohacuje a je na neustálém vzestupu.


Vystavující umělci / ateliéry

[zobrazit vše | skrýt vše]
  • Árpád Csányi
  • Gábor  Forray
  • Ágnes Gyarmathy
  • Lajos Jánosa
  • Márta Jánoskuti
  • Ilona Keserü
  • Judit Schäffer
  • Nelly Vágó
  • Lóránd KÉZDI
  • László NAJMÁNYI
  • Lili ORSZÁG
  • Gyula Pauer
  • István Szlávik
  • Marianne WIEBER
  • László Székely
cz / en