1975 » Itálie » Scénická a kostýmní tvorba

ITÁLIE

Scénografické výstavy umožňují setkání a výměnu velmi důležitých informací, které podávají poměrně široký obraz jednotlivých realizací, nemohou však bohužel ukázat tvůrčí úlohu scénografa v procesu vzniku inscenace. Pro Itálii, kde zájem o scénografii je omezen pouze na úzkou skupinu odborníků, jsou v současné době příznačné dvě protikladné tendence: na jedné straně tradiční scénografie, která je spjata více méně s dramatickým textem, a proto v určitém směru ustrnulá, i když dává možnosti novému technickému řešení, zlepšení divadelní techniky, využití nových materiálů, dekoračních prvků, kostýmů atd; na druhé straně volná scénografie, pracující bez textu,a proto schopna nalézat nová řešení, které umožňují více než kdy jindy nutnou obnovu jevištního výtvarnictví. Scénografie tak postrádá funkční základ, volný prostor se tak stává daleko tvárnějším a přenáší informace vybudované na neformálním, vtipném, někdy i hysterickém a extravagantním nápadu, který je dokladem scénografovy schopnosti ztvárnit divadelní skutečnost s respektováním hranice, jež existuje na jevišti mezi možným a nemožným. Vše je přeloženo do chaotické gestické vize, do hry, ve které dominuje prostor, který překonává simultánnost akcí a nahrazuje je vymezením, jež vede k tvorbě scénického prostoru považovaného za vakuum, k tvorbě zóny ekvivalentních akcí,vyvolávajících zdání čistého prostoru.Aby se rozešel s tradiční divadelní architekturou,snaží se o obnovu divadelního prostoru, který by umožňoval přímou otevřenou akci. Závěrem můžeme říci, že dnešní výsledky scénografie mohou být základen pro toho, kdo ji vytváří, že je možné operovat různými divadelními formami, z nichž by se mohla zrodit originální forma, představa otevřené práce eklektické mentality, schopné výběru okamžité vedoucí myšlenky, jež účinně vedla realizaci.

Vystavující umělci / ateliéry

• Luciano Damiani

Další údaje: Narozen r. 1923 v Bologni. Po studiu na Akademii výtvarných umění začal spolupracovat s boloňským Univerzitním divadelním střediskem a s řadou divadelních společností. Jako stálý výtvarník vstoupil do milánského Piceolo Teatro a s režisérem Giorgio Strehlerem realizoval od r. 1952 četné inscenace. V téže době spolupracoval i s jinými význačnými italskými režiséry a věnoval se opernímu divadlu /Teatro alla Scala v Miláně, Státní opera ve Vídni, Festival v Salcburku/. Jeho scénické návrhy se vyznačují zvláštním zhodnocením světla, jímž dosahuje specifické atmosféry inscenace, odpovídající charakteru díla. Za svou scénografickou tvorbu obdržel četné ceny. R. 1963 byl zvolen za nástupce Caspara Nehera na katedře scénografie na Akademii výtvarných umění ve Vídni. R. 1967 se konala v Muzeu moderního umění v Leverkusenu v Německé spolkové republice samostatná výstava jeho jevištních návrhů; r. 1968 se zúčastnil Skené 68, prvního scénografického setkání v Římě, r. 1971 mezinárodní výstavy činoherního divadla Scéna jako lidské forum v Novém berlínském uměleckém spolku /Neuer Berliner Kunstverein/. Vypracoval návrh rekonstrukce divadla Gerolamo v Mileně a jeviště v Aréně ve Veroně. Rezultétem nejprogresivnějších a nejmodernějších divadelních tendencí naší doby je jeho návrh jeviště a pohyblivého hlediště a dalšího zařízení a vybavení pro Nové divadlo v Terstu. V současné době žije a pracuje v Římě.

Obrázky z katalogu








Vystavené práce

• Wolfgang Amadeus Mozart: (Kouzelná flétna), Salzburger Festspiele 1974, Režisér: G. Strehler,
  

  
  
  
• Santuzza CALÍ

Další údaje: Narozena ve Friuli. Vystudovala Akademii výtvarných umění v Palermu a v letech 1957-1961 absolvovala Letni akademii výtvarných umění v Salcburku u Oskara Kokoschky, kde jí byly uděleny tři ceny za malbu; později se stala na této akademii asistentkou. Zabývá se též grafikou, ilustracemi, pracuje s kovem a dřevem, vytváří loutky. Je činná také v televizi jako scénografka a návrhářka kostýmů a od r. 1969 v divadle, kde spolupracuje především s Emanuelem Luzzatim. V posledních letech realizovala kostýmy pro Shakespearův Sen noci svatojanské v režii Marcucciho, scénu a kostýmy pro Conteho Pulcinellu ve městě v režii autorově, kostýmy pro Brechtova Dobrého člověka ze Sečuanu v režii B. Bessona, kostýmy pro Musorgského Chovanštinu v režii Enriqueze, kostýmy pro Brechtova Švejka v druhé světové válce v Marcucciho režii, kostýmy pro Zázračné slova Ramóna del Valle Inclána v režii Enriquezově, kostýmy pro Fersenova Leviatana v autorově režii, kostýmy pro Gassmanovu hru i inscenaci Buď Caesar nebo nikdo, scénu a kostýmy pro Witkiewiczův Tichý dvorec v Salinesově režii.

Obrázky z katalogu








Vystavené práce

• R. del Valle Inclán: (Zázračná slova), Teatro Stabile di Roma-Maggio Fiorentino 1974, Režisér: Enriquez ,
  

  

  

  
  
  
• S. Witkiewicz: (Tichý dvorec), Teatro Belli 1975, Režisér: Salines,
  

  

  

  

  
  
  
• V. Gassman: (Buď Caesar nebo nikdo), Teatro La Pergola 1974, Režisér: V. Gassman,
  

  

  
  
  
• Giorgio DE CHIRICO

Další údaje: Narozen r. 1888 ve Volo v Thesálii. Po otcově smrti r. 1907 přišel do Itálie, kde na něj mocně zapůsobilo město Turín a jeho zvláštní architektura. V Paříži r. 1914 začíná jeho metafyzické období /Italské náměstí, Manekýni atd./. R. 1915 se vrátil do Itálie a pracoval v Římě a ve Florencii. Témata, které podstatně rozšířila jeho poetický repertoár, např. Koně na břehu moře, Gladiátoři, Nábytek v údolí, se poprvé objevila v jeho malbě r.1927. V posledních letech vytvořil Tajuplné lázně, malířsko-sochařskou kompozici pro XV. Triennale v Miláně /l973/ v sekci Vztah umění a města, jejímž ideovým autorem a organizátorem byl Giulio Macchi. Zúčastnil se četných výstav v Itálii i v zahraničí. Rozsáhlá je jeho scénografická činnost; uskutečnil r. 1929 scénu a kostýmy pro Riettiho balet Ples, inscenovaný Ďagilevem, r. 1933 scénu a kostýmy k Belliniho Puritánům, r. 1937 scénu a kostýmy pro Aischylovu Oresteiu, r. 1947 scénu pro Straussův balet Don Juan, r. 1949 revuálku pro Monteverdiho Orfea, r. 1951 scénu a kostýmy pro Pizzettiho Ifigenii, scénu a kostýmy pro Straussův balet Legenda o Josefovi, r. 1952 scénu a kostýmy pro Boltova Mefistofela, r. 1956 scénu a kostýmy k Stravinského Apollonovi Musagetovi, scénu a kostýmy pro Verdiho Otella, r.1970 scénu a kostýmy pro Gluckova Orfea a Eurydiku. R. 1974 vytvořil scénu pro televizní týdeník Habitat. V paláci Madama v Turínu byla r. 1973 otevřena jeho souborná výstava scénických a kostýmních návrhů.

Obrázky z katalogu








Vystavené práce

• : (Člověk a prostředí - Italská náměstí), Teatro TV Roma 1974
• Roberto FRANCIA

Další údaje: Narozen v Římě. Od 1963 spolupracuje s L. Damianim v Teatro Stabile v Boloni a navrhuje scénické výpravy také pro další italská divadla. Vystavoval na PQ 1975 (stříbrná medaile za scénografii Shakespearova Hamleta) a 1979.

Obrázky z katalogu






Vystavené práce

• Williame Shakespeare: (Hamlet), Teatro Comunale di Bolzano 1972, Režisér: Maurizio Scaparro,
  

  

  
  
  
• Emanuele LUZZATI

Další údaje: Narozen r. 1921 v Janově. Studia absolvoval na Škole výtvarných umění v Lausanne. Pracuje jako malíř, ilustrátor a především scénický a kostýmní výtvarník. Ve spolupráci s Giuliem Gianinim realizoval několik hraných a kreslených filmů, z nichž nejznámější jsou Paladini, Straka zlodějka, Fulcinella /poslední dva byly navrženy na Oscara/, a naposledy Kouzelnou flétnu /1978/. Mezi jeho nejzávažnější scénografické realizace patří Ioneskův Nosorožec, Ruzzanteho Dialogy, Vdovička z Ancony a Koketka; dále Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi od Stopparda, Fersenova Lea Leibowitzová a Golem, dále Shakespearovy hry Titus Andronicus, Mackbeth, Zkro- cení zlé ženy a Sen noci svatojanské; Brechtův Pan Puntila a jeho sluha Matti, Muž jako muž a Švejk v druhé světové válce, Dreyerův Ježíš v Trionfově režii a Gassmanův Buď César nebo Nikdo v autorově režii. Spolupracoval na provedení Lišáka Volpona od Jonsona v režii Squarzinově, na hře Leonce a Lena od Brucknera v režii Fersenově a na Jarryho Spoutaném Ubu v režii Conteho, na Erdmanově Sebevrahovi v režii Marcucciho a na hře Zlatý kohout od Conta v autorově režii, na hře Kocour v botách.od Tiecka v režii Corsiniho a na hře Svanevit od Strindberga v Contově režii. Vytvořil rovněž scény a kostýmy pro nejvýznamnější operní divadla v Itálii a v zahraničí, např. pro English Opera Group, pro Festival v Glyndebournu, pro Chicago Opera House, Státní operu ve Vídni, pro Münchner Festspiele, pro Londýnský baletní festival a pro řadu dalších divadel. Napsal a ilustroval četné knihy pro děti-získal cenu na Bratislavském knižním biennale r. 1967. Účastnil se pražského quadriennale 1975. Luzzati žije a pracuje v Janově a v Římě.

Obrázky z katalogu










Vystavené práce

• A. Gassman: (Caesar nebo nikdo), Teatro La Pergola 1974, Režisér: A. Gassman,
  
  
  
• Ruzzante: (Koketka a Dialogy), Piccolo Teatro di Milano 1970
  

  

  
  
  
• Williame Shakespeare: (Král Jan), Teatro Stabile di Torino 1974
  

  

  
  
  
• M. Greyer: (Jésus), Teatro stabile di Torino 1974, Režisér: Alcer Trianto,
  
  
  
• Pier Luigi PIZZI

Další údaje: Narozen v Miláně v r. 1930. Od r. 1951 pracuje jako scénograf a kostýmní výtvarník v Itálii a v zahraničí pro činoherní a operní divadla, pro film a televizi. Většina jeho děl se váže na spolupráci s režisérem Giorgio de Lullo; jim také vděčíme za nový inscenační pohled na Pirandella od Hry úloh z r. 1965 až po V rukavičkách. Spolupracuje též s řadou významných italských i zahraničních režisérů, především s Lucou Ronconim, s nímž realizoval pro televizi Zuřivého Rolanda, Euripidovy Bakchantky ve vídeňském Burgtheatru a Wagnerovu tetralogii pro Teatro alla Scala v Miláně.

Obrázky z katalogu