Zpět
1967 » Tunisia » Scenografická a kostýmní tvorba
| Kurátor: | Moncef Charfeddine |
| Autoři tématu: | Aly Ben Ayed |
Tunis
Murad III. je národní záležitost: téma hry pojednává o tuniské historii, autor je Tunisan, režie, herci a výprava je tuniská. Tato inscenace se stala umělecky i nacionálně mezníkem v historii arabského divadla. Zoubeir Turki je malíř: výprava k Muradu III. je jeho první prací pro divadlo. „Mohl jsem odmítnout nabídku Aly Ben Ayeda, mohl jsem odmítnout Boularese. Ale mohl jsem odporovat oběma? Přijal jsem. Jsou to mí přátelé. Ale co budu dělat? Nevyznám se v jevištním výtvarnictví. Začal jsem studiem. Doba Murada III. je bohatá doba, plná rozmanitostí jak v kostýmech, tak ve stylu interiérů. Byl jsem skutečně v rozpacích. Takové bohatství však vyvolává hrozný pocit a obavu, že diváky budou bolet oči. Je tedy třeba stylizovat, odstraňovat nepodstatné, vytvářet harmonický celek. Uvést kostýmy v soulad s hrou a zachovat přitom u každého individuální rysy podle toho, jaký člověk je nosí. Hrdému hrdý kostým. Nastolení Muradovo se odehrává v sále, který se velmi podobá sálu v Bardu. Proto jsem se tam vydal. Samozřejmě jsem nechtěl kopírovat všechen ten nábytek, keramiku a mozaiky. Spíše šlo o postižení esence, o podstatu. Ve skutečnosti vidím spíše než obvyklou výpravu jakýsi temný jas, který samotnou výpravu zatlačí do pozadí a dá vyniknout několika prvkům. Tak jsem začal hru prožívat. Začal jsem mít svůj vlastní „malý názor" na Murada. Mohlo by jich být 36 000 a Boulares ho neznal lépe než já! Dobrá tedy, můj „osobní" Murad! Na první pohled nebude mít nic z Caliguly, ani z Ivana Hrozného. Můj Murad bude orientální. Je to člověk, který ohromoval, který mnoho vytrpěl a své utrpení skrývá. Nebojácný, bez výčitek svědomí, zoufalec. Šílenec? Rozhodně ne. Aby byl zajímavý, nemusí být ještě šílený. Šílenství je příliš snadné. Legenda z něho udělala kohosi strašného. Můj Murad takový bude. Bude mít strašnou bradku, rozeklanou ve dví. To je moje představa. Zůstanu při ní. Takového Murada jsem si vytvořil ve své hlavě — i když možná nebude totožný s Ben Ayedovým. Ale co na tom záleží? Murad je dost bohatý, aby v něm mohl každý najít něco svého. Jako se moje kresba obrací k čističům bot i k ministrovi, tak se Murad III. obrací ke všem lidem. Ke všem a k nikomu, jako všechny velké hry, protože velké věci v nich jsou říkány velmi, velmi jasně."
