Pavla Petrová

Úvodní slovo ředitelky PQ

 

Úspěch 13. ročníku Pražského Quadrenniale v roce 2015 je výsledkem tvrdé práce celého přípravného týmu tohoto ročníku. Za jeho realizací stojí ale i práce všech předcházejících generací scénografů a dalších umělců, kteří se v průběhu téměř 50 let na Pražském Quadriennale prezentovali a aktivně tak jeho podobu utvářeli.

Považuji zde proto za důležité připomenout, proč Pražské Quadriennale v Praze vůbec máme. Pražské Qadriennale vzniklo v reakci na výrazné úspěchy českých scénografů v zahraničí v 60. letech 20. století, které se vázaly především na několik nejvyšších ocenění na Bienále současného umění v São Paolu v Brazílii (São Paulo Art Biennial), tehdy nejvýznamnější akci v oblasti scénografie.

Pořadatelé bienále tehdy začali uvažovat o spojení s nějakým vhodným partnerem v Evropě, a protože Československo bylo tehdy Mekkou evropské scénografie, vybrali si v roce 1967 pro spolupráci právě Prahu. První ročník Pražského Quadriennale byl velmi úspěšný, zúčastnilo se jej kolem 25 zemí a zaznamenal i poměrně velkou návštěvnost laického publika. Přesto Pražské Quadriennale bylo však až do počátku 90. let vnímáno spíše jako expertní akce určená poučenému publiku. Její historický význam byl však naprosto zásadní, neboť akce dokázala překonat „železnou oponu“ a do tehdejšího Československa přivážet tvorbu i samotné umělce ze západních zemí.

Po roce 1989 jsme museli hledat cesty, jak Pražské Quadriennale přiblížit širšímu publiku, což se nám podle mého názoru podařilo a stále daří. Pražské Quadriennale se vyvíjí a roste nejen po umělecké stránce, ale i v počtu expozic, lokací či návštěvníků – letos se v rámci národních expozic představí 67 zemí a v rámci celého projektu pak umělci ze 78 zemí.

Pražské Quadriennale se od svého počátku až do dnes stalo unikátní akcí, která překonává fyzické hranice i pomyslné bariéry a ukazuje v té nejpřirozenější formě uměleckou různorodost, rozmanitost a lidskou kreativitu.